• Hlavní stránka
• Nabídky pro mladé
• Cagliero-salesiánský volontariát
• Místa dobrovolné služby
• Zambie
• Zambie - ZMB Více-provincie Marie Pomocnice Křesťa

Salesiáni této provincie otevírají vzdělávací a výchovná centra v Zambii, Zimbabwe, Namibii a Malawi. Patří k nim školy, technická učiliště, internáty i farnosti. Naši dobrovolníci jsou vítaní ve všech těchto zemích zejména jako učitelé v technických učilištích, jejichž provoz je zde velmi organizačně i finančně náročný.

Od roku 2005 působili naši dobrovolníci v Chingole, městečku na sever Zambie. Hlavním cílem místního projektu je dát mladých lidem v Chingole a okolí možnost vyučit se oboru: krejčovství, počítače, truhlářství, obrábění kovů apod. Naši dobrovolníci byli zapojeni především do výuky na technickém učilišti, do oratoře a provozu místní knihovny.

Pár postřehů od našeho bývalého dobrovolníka, Jiřího Štercla (červenec 2007 - červenec 2008)

Chingola, běží tu tři činnosti:

1. Klasická oratoř - velká hala a přidružené místnosti na pingpong, kulečník, posilovna, hřiště na fotbal, basketbal, dobrovolník by se tu asi uživil... Ale na druhou stranu nevidím moc jeho místo, leda že by to byl velký aktivista, super animátor a rychle by se naučil místní jazyk...

2. Magone school – probíhá o sobotách. Děti z chudinské čtvrti se schází ráno na jakési lekce doučování, jsou rozděleny do tříd dle věku. Poté je hodina her a pak dostanou zdarma oběd. Přibližně dochází 200 dětí. Jsou to děcka nejchudších rodin, které si kolikrát nemohou dovolit dát dítě do školy, neboť nemají peníze na uniformu, boty, tužky a sešity, což vše je povinné, plus školné, je to nemalá částka, a tak ty děcka dochází sem, a pokud mají pravidelnou účast, tak na začátku školního roku vyfasují boty (od Bati, fakt opravdovej Baťa), sešity a uniformy, eventuelně jsou zařazeny do seznamu na adopci na dálku. Jelikož ty děcka umí jen místní jazyk, výuka probíhá v jejich jazyce, zapojení dobrovolníka je minimální pro výuku. Ale pro hry či bytí s nimi je to OK, ale je to jen o sobotách.

3. Technická škola - tak sem bych doporučoval technika, řemeslníka, zručného člověka, znalého nějakého řemesla, pokud chce něčím přispět, nebo alespoň aby uměl technické kreslení... Ale radši ne moc teoretika, tedy člověka nepoznamenaného praxí. Je to tu hlavně o praxi, ač se učí i teorie. Co tu běží - zámečníci, truhláči, zedníci byli pozastaveni, zemědělci, švadleny, počítače,... Akutní jsou zámečníci a truhláři - tam je nejvíc studentů a jsou tam třeba lidi, výhledově počítají, že by mohl být dobrovolník i u švadlen a zemědělců. Dále se výhledově uvažuje o otevření nových oborů, a sice automechanik a elektro silnoproud.

Dobrovolník je tu něco jako pomocná ruka ředitele, má velké pravomoci, a to jako fakt. Něco jako zástupce ředitele. Prostě nejsou salesiáni, tak tu funkci má dobrovolník, ale ne vždy ji využívá a ne vždy je schopen ji využít a ne vždy je to třeba.

Zambie obecně: v Lusace by bylo místo pro holku u salesiánek. Mají tam dům pro holky z ulice.. holky 12-18 let či tak něco... Většinou hodně drzé holky, troufnou si i na řádové sestry, jako že fyzické násilí. Oni nemají co ztrati. V nejhorším budou zase vyhozeny na ulici, kde už to stejně znají, jak tam přežít.

Pak Lufubu – zemědělská škola. Takže zemědělec, agronom, agrotechnik, zootechnik... Mají stroje, traktory, pole, dobytek, jatka. Je to v nádherném prostředí, fakt v buši.

Náplň dobrovolné práce

Spousta práce a spousta krásných okamžiků :). Ale jinak momentálně učím třídy technické kreslení, celkem 15 hodin, když jsem to zjistil, tak jsem si říkal, že se tu ze mě asi stane učitel, ač jsem to nikdy nedělal. A pak taková supervize nad výrobou, vzhledem k tomu, že inklinuji k zámečnictví a truhlářství, tak jsme hlavně v těchto dvou dílnách - při výuce, praxi a ve výrobě.

Program dne

PO -PA

Především jsme tu pro školu, to znamená od 8. do 17 být ve škole, ať už dílně nebo výuka. Ale tak nějak žijeme i v komunitě, takže se účastním i komunitního programu.

V 6.30 je mše s breviářem, pak rozjímání, pak snídaně a pak začíná škola. Dle rozvrhu hodin jsem tam, kde mám být, či různě pobíhám od pracoviště k pracovišti a řeším požadavky, dotazy atd.

Ve 12.30 je hodina na oběd.

V 17 hodin je závěrečný nástup a rozchod studentů domů.

V 18 je růženec, breviář a večeře.

Pak část komunity usedne do křesel a sleduje skříňku, kde se míhají různé obrázky, no nejsem bohužel fanoušek této skříňky, takže se vytratím na pokoj, něco studovat nebo číst. Knihovna je tu bídná, ale dá se to přežít.

V sobotu jsme dopoledne někdy s magone, jindy nějaká údržba a tak, či příprava do školy.

V neděli je úplně volný den, to ani Pán Bůh nepracoval, tak mi taky ne. Takže nějaké výlety v radiusu možnosti mého šlapacího kola.

Situace v komunitě

Momentálně jsou tu dvě hlavy – ředitel domu a oratoře – otec Norbert – Zambijec. A pak koadjutor bratr Ondřej – Polák – ředitel školy a administrátor celého střediska.

Hygienická situace místa

Je to nový dům, evropský standart, styl, čisté, udržované, pěkné, skoro až luxusní... Ale alespoň se člověk soustředí na práci a ne na to, jestli ta zeď praskne dnes anebo až zítra, jako třeba v Mokambu - kde je to ale taky 100 let staré a když to stavěli, tak o cementu asi ani neslyšeli.

Dopisy od dalšího dobrovolníka ze Zambie, Jiřího Pavelce, si můžete přečíst na www.stena.signaly.cz.