Z kmene Zulu a Xhosa

Starší z dvojice, Nkosana Mkhize (31 let), je příslušníkem kmene Zulu. Od dětství žil se svými dvěma sestrami a bratrem v Johanesburgu, kde navštěvoval základní a střední školu. V roce 2005 přesídlil Nkosana do Cape Town (Kapské Město) a zapojil se zde do salesiánského projektu „Life Choices“ (Youth Development Project), který se v té době rozbíhal.

Cílem Life Choices je motivovat děti a mládež ze základních a středních škol k pozitivnímu a zodpovědnému přístupu ke svému životu. V rámci školního předmětu „Life orientation“ se salesiánští spolupracovníci jako Nkosana (tzv. „facilitators“)  snaží interaktivním způsobem, tedy prostřednictvím her a následných diskuzí, upozornit studenty na  problematiku drogové závislosti, HIV/AIDS, chudoby, kriminality aj. Výsledkem by však neměla být pouze prevence – „facilitators“ vedou studenty k tomu, aby se naučili vážit si sami sebe, aby měli pozitivní životní cíle a také odvahu tyto cíle uskutečnit.

Mladší z dvojice, Brian Matola (22 let),  pochází z kmene Xhosa. Narodil se a vyrůstal se dvěma bratry na předměstí Cape Town. Ještě během  studia na střední škole se aktivně zapojil do projektu „Life Choices“, kdy se stal jedním z tzv. „peer-educators“. 

„Peer-educators“ jsou speciálně vyškolení studenti, kteří následně působí mezi svými vrstevníky. Snaží se je formálními i neformálními cestami ovlivnit a povzbudit, aby si zvolili takový životní styl, ve kterém nemají místo drogy, alkohol či předmanželský sex. Pro své spolužáky za tímto účelem organizují debaty, workshopy, vymýšlejí různé projekty aj.

Poté, co Brian dokončil školu, rozhodl se, že bude v  práci pro „Life Choices“ pokračovat – nyní tedy působí stejně jako Nkosana na základních a středních školách jako „facilitator“. Jak nám Brian prozradil, během doby, kdy je v „Life Choices“, dostal několik lukrativních pracovních nabídek, rozhodl se však zůstat, protože v práci s mládeží vidí smysl.

Dodejme na závěr, že Brian a Nkosana jsou oba skvělí baviči, nadšení fotbalisté, rádi si zatancují a zazpívají (nejen po africku :)). Hlavně jsme je však poznali jako velmi přátelské lidi, kteří si  uměli získat všechny svou bezprostředností, smyslem pro humor i laskavým srdcem. Chtěli bychom jim touto cestou poděkovat a popřát, aby se jim podařilo realizovat jejich životní sny a plány, o kterých nám vyprávěli.

Maruška Malá

Budoucí dobrovolnice

• Tisk clánku
• Poslat odkaz