Tábor ve Španělsku 2012

O možnosti vyjet přes Salesiány na tábor do Španělska jsem se dozvěděla od kamarádky, která ve svém volném čase pracuje jako animátorka v salesiánském centru. Vzhledem k tomu, že mě španělština a práce s dětmi vždy bavila, příliš jsem neváhala a přihlásila se.

Na tento rok přišla nabídka od Salesiánů z Alcalá de Henares (Centro Juvenil Cisneros). Samotný tábor trval 15 dní (16. – 30. 7.) a účastnilo se ho asi 53 mladých ve věku 12–19 let, animátorů bylo na táboře celkem asi 18. Spali jsme ve stanech, ale součástí kempu byla zděná budova se sprchami a záchody. Vzhledem k blízkosti hor a oceánu byly denní teploty příjemné, v noci se poměrně dost ochlazovalo.

Program tábora na téma „Bylo nebylo…“ kompletně připravili španělští animátoři. Hodně oblíbené tam jsou hry, kde skupinky obcházejí stanoviště, na kterých plní nejrůznější úkoly. Dále se hodně hrály hry na dobývání – hradu nebo vlajek. Já jsem si nachystala pár her do volného času, které jsem ale stejně moc nevyužila, protože Španělé měli spoustu dalších možností – fotbal, volejbal, pletení náramků, spaní, zpívání u kytary aj. Mou činností na táboře bylo pomáhat animátorům při přípravě i průběhu her, povídání si s „dětmi“ a také mě pověřili organizací volejbalového turnaje.

Celkově se mi zdál tábor podobný těm, jako míváme u nás. Přesto se našlo několik aktivit, pro naše tábory netypické – RAID či vícedenní pochod. Jak takový RAID vypadá? Druhý den tábora, po rozdělení do skupin, se každý tým se svými animátory vydal podle mapky do předem určeného cíle (kostel, radnice, …). Do krosny jsme si naložili jen to nejnutnější – spacák, karimatku, tričko, kartáček, jídlo, případně další potřebné věci a kolem 18. hodiny jsme vyrazili. Do tábora jsme se vraceli až další den odpoledne. Během této doby se vymýšlí název, pokřik, případně se plní ještě nějaké další úkoly, přičemž hlavím cílem je skupinku stmelit. RAID je jednou z nejoblíbenějších aktivit na táboře – pro děti i vedoucí. Co naopak příliš úspěchů nemělo, byl pochod do hor, na který jsme se vydali na počátku druhého týdne tábora. K neúspěchu jistě přispěla horší fyzická kondice dětí i jejich nevybavenost – neměli pokrývky hlavy ani pořádné boty na túry (přestože animátoři rodičům na schůzce před odjezdem říkali, že budou potřeba). Jelikož já mám hory ráda, tak tento výlet řadím k tomu nejlepšímu z celého pobytu. Konkrétně jsme navštívili národní park Picos de Europa. První den jsme vystoupali k horské chatě, u které jsme přespali, a druhý den jsme se vrátili k jezeru, odkud nás autobus zavezl na přespání do salesiánského centra v Áviles. Třetí den „pochodu“ jsme strávili na pláži u Atlantiku (u Kantábrijského moře).

Španělé jsou velmi přátelští a ochotní. Přestože jsem jela do Španělska sama a nikoho neznala, cítila jsem se tam jako mezi dlouholetými přáteli. Všem účastníkům tábora patří velké díky za to, že mě přijali mezi sebe jako vlastní.

Dobrovolnice Pavla Kořenková