První akreditovaný dobrovolník posledního běhu

Co přinesl běh C, 1. rok ...?

Každý měl o tom jiné představy, každý se na to jinak těšil.
Když jsme se ale 19. října 2007 všichni sešli na startovací čáře v Pardubicích, stal se náš běh SKUTEČNOSTÍ! Adrenalin se dostavil ihned. Seznamovací hry jasně ukázaly, že jsme se my jako parta nesešli náhodou, a že si budeme mít navzájem co říct. Ti, kteří z nějakých důvodů později opustili náš běh nám moc chybí. Faktžejó!

První víkend jsme se zabývali tím, co vůbec znamená být
animátorem a jaké by měl mít cíle. Tento víkend byl velice emotivní
a rozbouřený, navzájem jsme se "oťukávali". Bylo to asi i v režii
týmu, protože nám k tomu dával dost volného času a prostoru.

Druhý víkend měl téma Psychologie. Domnívám se, že toto téma bylo pro všechny velmi zajímavé, měli jsme možnost se mnoho dozvědět i o sobě samých. Bylo zde i dost tvůrčího prostoru - vytvářeli jsme ve skupinkách obrázky ideálního domova, či vlastní sebepoznávací
koláž. Přednášky se povedly opravdu všechny! Vrcholem tohoto víkendu byla strhující hra Investice, tedy mamonářství a války formou politické konference. Atmosféra byla dokreslena různorodým společenským oblečením, podle kterého jsme se předtím rozdělili do jednotlivých států.

Ale i tento víkend skončil a my jsme se už mohli těšit na poslední víkend v 1. roce (téma pedagogika, více viz článek od Maky), kde na nás s otevřenou náručí čekaly první zkoušky. Všichni jsme to však s pomocí Boží (a možná i souseda ;-) ) zvládli, takže ještě jednou: HURRRÁÁÁ!

Mocinkovatě všichni děkujeme našemu týmu, který o nás celou dobu pečoval (a asi i bude pečovat), jmenovitě: Jardovi Trávníčkovi, Járovi Vracovskému, Martinovi Běhalovi a Yáye (jů, to je fakt čupr s tím tvdým y).  Také s povděkem vzpomeňme na naše milé hosty: Na Pavla Čápa, Ondru Matulu a Marka Sklenáře.  A hlavně poděkujme našemu dobrému Pánu Bohu, že nás má tak rád...

Dominika Žáková

Máme to!! aneb Jak to vypadalo na animátorském víkendu běhu C

Tak už je to za námi. To byly ale nervy! Závěrečného testu z celého prvního roku našeho animátorského kurzu se bál, myslím, každý. Čím víc se blížila “hodina pravdy“, tím větší napětí a nejistota mezi námi byla. Ale jak se nakonec ukázalo, naše obavy byly naprosto zbytečné...Zvládli jsme to! Všichni! :-) Ale nepředbíhejme a podívejme se na náš v pořadí již třetí víkend pěkně od začátku.
V pátek 25. 4. 2008 jsme se do Pardubic sjeli v hojném počtu. První večer jsme si zahráli a hodně se nasmáli u oddechové hry, vyslechli si prvních pár prezentací jednotlivých míst a středisek, kde každý z nás působí a zakončili tento den společnou modlitbou.
Druhý den byl už o něco akčnější. Někteří aktivní jedinci, či řekněme blázni, si dokonce přivstali a začali krásné ráno rozcvičkou. Jak se později ukázalo, nebyl to zas až tak špatný nápad, protože se mohli lépe soustředit na ranní modlitbu a při mši pak nerušili kněze chrápáním. Ale myslím, že při mši nakonec stejně nikdo nespal, protože pod oltářem ležely naše nové Animátorské slabikáře a ty nám prostě ani na okamžik nedovolily zavřít oči. Každý se těšil na to, až si ho bude moci prohlédnout zblízka. Na konci mše jsme se přece jen dočkali a plni nadšení jsme se se Slabikáři v ruce vrhli rovnou do vzdělávání. Tématem tohoto víkendu byla pedagogika a podle mě byly přednášky opravdu zajímavé a přínosné pro všechny. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a pro některé z nás i dosud netušených věcí. Sobota byla fakt super, ale nemyslete si, že byla jen o přednáškách. Povídali jsme si, odpočívali a taky hráli hry. Museli jsme se například naučit 16 krátkých básniček v co nejkratším čase a když vezmete v úvahu, že jsme tuhle hru hráli v osm hodin večer po náročném dni, testu a několika přednáškách, tak věřte, že bylo docela vtipné sledovat některé lidi, jak se snaží nastartovat mozek a zapamatovat si aspoň název básničky...:-)
Největší sobotní událostí však byl již zmíněný závěrečný písemný test. Mnoho z nás si myslelo, že si studijní materiály stihne přečíst o poledním klidu, ale jak se ukázalo, byla to myšlenka sice hezká, ale utopická. Na stole byly buchty, venku svítilo sluníčko a my jsme se neviděli 3 měsíce, takže toho bylo hodně, co jsme si chtěli říct...na učení zkrátka nebyl čas. Ti chytřejší z nás se učili už ve vlaku či autobuse cestou do Pardubic. Přesto ale nebyli o nic klidnější než ostatní. Když však nastal onen okamžik a já se podívala na test ležící na stole přede mnou, mé obavy byly pryč. Otázky nebyly tak náročné, daly se logicky odvodit a hlavně to byly základní věci, které jsem už většinou znala. Poté, co jsme se po večeři dozvěděli, že jsme prošli úplně všichni, naše radost neznala mezí.
Myslím, že náš poslední víkend prvního ročníku se moc povedl a když jsem v neděli odjížděla z pardubického nádraží, nejenže jsem měla v batohu Osvědčení o absolvování akreditovaného dobrovolnického programu, ale odvážela jsem si s sebou spoustu nových a skvělých kamarádů, zážitků a vzpomínek...sice jsem je neměla v batohu, ale ve svém srdci určitě. :-)
Tak ahoooj, už teď se těším na další víkendy v příštím školním roce!

Markéta Tichá ze Zlína

Závěrečný víkend prvního roku animátorského běhu C 

V pátek 25. 4. 2008 večer jsme se sjeli do Pardubic. Plánovaná večeře byla na 19 hodin. Někteří přijeli z různých důvodů později. Pár našich kolegů nemohlo přijet, což nás mrzelo. Hrstka nadšenců pomáhala Jardovi T. kuchtit vynikající večeři a nebylo jim pořád jasné, proč mají být arašídy součástí těstovin se sýrovou omáčkou:o). Po večeři nás čekalo umývání nádobí v duchu budovatelských písní:-) a další program. Jarda T. nám řekl, co nás bude celý víkend zhruba čekat a potom jsme hráli hru s posíláním plyšáků, která byla na principu dobrovolnictví. Dost jsme se u toho pobavili, zvlášť, když dobrovolník pracoval pro dvě organizace najednou a místo zajíce někdo říkal jelen:-). Pak následovala závěrečná modlitba v kapli a zasloužený odpočinek.

V sobotu ráno jsme si mohli vybrat mezi breviářem nebo ranní rozcvičkou. Následovala ranní modlitba opět v kapli, kde nás čekalo rozjímání o cestě do Emauz a naší dosavadní životní cestě, o které jsme se bavili ve dvojicích, a také zbrusu nové slabikáře, z kterých jsme měli velkou radost. Pokračovali jsme mší svatou. Po skončení mše jsme byli všichni vyhládlí, proto jsme uvítali snídani: Chleby, sýry a dokonce i okurky a papriky. Až jsme se všichni po vydatné snídani úspěšně shromáždili v učebně, začala skvělá přednáška Jardy T. - O pedagogice a komunikaci. Skvělý byl příběh o mrtvém koni, těsně před obědem, u kterého jsme se skutečně váleli smíchy. Jak jsme napínali své mozkovny, přišel na nás opět hlad. Tentokrát jsme si pochutnali na omáčce s masem a rýží. Nezbyl po nás ani drobeček:-). Po obědě jsme měli chvilku oddech a protože se udělalo venku krásně, vyrazili jsme ven. Každý jsme dostali papír, na který jsme si museli někde stoupnout. Jenže pak nám bylo řečeno, že se máme dostat jako skupina zpět do budovy a kontakt se zemí mohl být pouze přes papír, který se nesměl poničit. Navíc se nám jej snažili odcizit Martin, Jarda a Ondra Matula. Nakonec jsme se za vzájemné pomoci dostali zpět do budovy střediska. Potom následovala přednáška Marka Sklenáře - O pedagogice Dona Boska, během které jsme postupně odcházeli na pohovory k Járovi, Jardovi a Ondrovi, kde jsme probírali především náš sepsaný domácí úkol: O vztazích lidí ve střediscích, farnostech, o základních hodnotách těchto lidí atd. V 18:30 nás měl čekat závěrečný test, ale jak tomu tak bývá, trošku se to protáhlo, a proto byl test až po 19 hodině. Dost jsme se u toho zapotili, ale u večeře (rizoto) jsme se všichni dozvěděli, že jsme uspěli!! Pak nás čekala opravdu náročná hra, kdy jsme byli rozděleni na čtveřice. Jeden ze čtveřice zůstal ve výchozí místnosti, ve které byli rozhodčí, kterým jsme pak přednášeli šílené básničky, šíleného slovosledu se slovy např. žinantní, skrumážní, atd..:-). Básničky byly rozmístěny na osvětlených místech v nedalekém okolí a zbylí tři ze čtveřice museli pak básničku najít, naučit se ji a naučit ji i toho, který zůstal ve výchozí místnosti. Aby toho nebylo málo, ten poslední ze čtveřice ji pak musel říct rozhodčímu, včetně názvu čtveřice a čísla básničky. Často jsme na některou věc zapomněli a pořád nám nebylo jasné, co tam tedy nehraje. Básniček bylo celkem 16 a vítězné družstvo (Filip, Markéta, Dominika a Ondra) to stihlo za slušný čas asi 45 minut!! Odměnili jsme je potleskem. Pak nám Martin promítal na dataprojektoru v kapli videoklipy písniček. Při první jsme se zamýšleli nad odpuštěním a tu druhou jsme chtěli pustit znovu:-). Někteří byli dost unavení, proto následovala večerní modlitba, písnička a sladký spánek:-).

V neděli ráno jsme se probudili do zářivého dne, který jsme začali rozjímáním nad nedělním evangeliem a litaniemi k Duchu svatému. Po rozjímání byla snídaně (kakaooo a vánočka) a po snídani, divili byste se, ale neposlal děti do školy, to přišlo až odpoledne, ale o tom až později... Po snídani a verbální komunikaci mezi rozličnými skupinami individuí:-) byla mše sv., kde si někteří z nás zazpívali s tamější schólou a dozvěděli se, že nebe není jen „to modré nad námi“, ale že může být i v lidských srdcích, pokud se otevírají lásce. Čas strašně letěl, a proto hned byla přednáška Jardy T. - o skupinách. Zatleskali jsme obdivně také Vojtovi, který jako první z našeho běhu uzavřel dobrovolnickou smlouvu, popřáli jsme oslavencům a obdrželi osvědčení o absolvování prvního roku animátorské školy. Nakonec jsme ještě probírali akce do budoucna a psali zpětné vazby. Tentokrát jsme obědvali v různou dobu brambory a vepřový řízek. Protože Jardové slavili svátek, zazpívali jsme jim píseň František Dobrota, přejmenovanou na Jaroslav Dobrota:-). Jardové obdrželi Kindervajíčka a lámali si hlavy nad složením hračky. Nakonec se jim to povedlo. Během celého víkendu jsme postupně představovali svá střediska, příp. farnosti a popisovali, co se u nás děje. Celou dobu nás strašně tlačil čas:-). Škoda, že víkend utekl tak rychle:-(.

Iva Chrástová

Fotogalerie z víkendu

• Tisk clánku
• Diskuse k clánku (1 príspěvek)
• Poslat odkaz