Být salesiány dnes!

Co to znamená být salesiánem dnes? Je to nesmyslá volba s neúměrnými nároky, nebo pozvání, které se může dotýkat i mě? V úvodu Pascuala Cháveze, hl. představeného salesiánů, v časopisu Salesians 2012 se můžete dozvědět víc.

Mít povolání znamená, že život má smysl a směr, cíle k dosažení a obrovskou energii, výsledek motivace.

Drazí přátelé, pozdravuji vás tak jako Don Bosco sám, nechť je nový rok naplněn vším dobrým, co očekáváte od života.

S potěšením vám opět předkládám pohled na salesiánskou kongregaci prostřednictvím našeho časopisu „Salesians 2012.“ Tento rok se zaměřuje zejména na myšlenku povolání. To je jeden ze způsobů, jak reagovat na výzvu, se kterou se Pán neustále obrací na každého mladého člověka na světě: "Pojďte a uvidíte".

Ale co to znamená být salesiánem dnes?

Dětství ve velké rodině

Dovolte mi, abych odpověděl tím, že vám řeknu něco o mém vlastním povolání a své osobní zkušenosti, jak pozvat ostatní k následování Ježíše.

Pocházím z velké rodiny 12 dětí: 6 chlapců a 6 dívek. Já jsem v pořadí osmý. Musím se přiznat, že i když má rodina je velmi katolická a biskup, kněží, řeholnice nás navštěvovali doma, nikdy mě nenapadlo, že bych mohl být knězem. A ve skutečnosti nikdo než já, nikdo jiný z rodiny se nestal knězem nebo řeholnicí.

Takže, co se stalo, že jsem dospěl k tomuto rozhodnutí?

Něco velmi prostého! Když mi bylo jedenáct let, byl jsem žákem salesiánské školy v Saltillo na severu Mexika. Moje matka náhle onemocněla a za dva týdny zemřela. Tři dny před smrtí jsem měl možnost s ní hovořit. Chtěl jsem nějaké peníze, abych si mohl koupit tretry. Měl jsem rád sportovní hry, především basketbal. Řekla mi: "Ale víš, já jsem se stále ptala Boha, zdali by jeden z mých synů mohl být knězem, vždyť jsem měla šest kluků a ani jeden nešel do semináře.“ Protože jsem chtěl tretry, tak jsem řekl: "já jsem jeden." Usmála se a dala mi peníze na boty. Jak jsem se již zmínil, zemřela za tři dny. Nejzajímavější na tom je, že jsem požádal o tretry a dostal jsem povolání!

Ve skutečnosti o pár dní později jsem si šel promluvit s mým učitelem a řekl mu, že bych se chtěl stát salesiánským knězem. Rozhodně jsem se nezmínil o rozhovoru s maminkou. Udělal jsem to až o 14 let později, v den mého svěcení. Tehdy jsem řekl otci, bratrům a sestrám: "Možná, že chcete vědět, proč jsem se stal knězem". A tak jsem jim to řekl.

Teď vidím, jak Bůh mě vedl po celý život! Byl opravdu úžasný. Nemám na mysli skutečnost, že jsem shodou okolností hlavním představeným salesiánů. Mluvím o daru povolání, protože je to ten nejúžasnější dar, jiný, než je dar života a víry.

Život má smysl a směr

Mít povolání znamená, že život má smysl a také, že má směr a cíle k dosažení i obrovskou energii, která je výsledkem motivace. To je proto, že máme důvod, být tím čím jsme a věnovat se tomu, co děláme rádi s optimistickým přesvědčením, že jsme užiteční.

Opravdu si myslím, že obecně problém mladých lidí netkví v drogách, alkoholu a sexualitě, ale spíše v nedostatku životního smyslu a motivace. To je důvod, že upadají do pokušení užít si přítomný okamžik, experimentovat se silnými emocemi nebo jen žít lhostejně.

Tím, že jsem se stal salesiánem, chtěl jsem odevzdat celý svůj život Bohu ve prospěch mladých lidí, tak jako Don Bosco.

Salesiánská formace

Jakmile jsem dokončil svou formaci v Guadalajaře, hned po vysvěcení, jsem byl poslán, abych získal licenciát Písma svatého v Římě na Papežském biblickém ústavu a pak na Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě. Stal jsem se profesorem biblistiky a rektorem semináře v Tlaquepaque v Mexiku na devět let, pak provinciálem v Guadalajaře na šest let.

Jakmile jsem ukončil tuto službu, dodělal jsem si doktorát z biblické teologie na Papežské univerzitě v Salamance. V tom čase jsem byl zvolen členem generální rady za region Interamerica, který zahrnuje 18 zemí od Kanady po Bolívii. Pak jsem byl generální kapitulou zvolen (2002) hlavním představeným SDB. Nicméně, moje mise patřila vždy mladým. Oni jsou mým povoláním, mým smyslem bytí.

Pozvání stát se salesiánem

Jsem velmi šťastný a hrdý na své salesiánské povolání, že se nejen nestydím být salesiánem, ale chci pozvat mladé lidi, které považuji za vhodné k tomuto povolání, aby se stali salesiány, protože chci pro ně to nejlepší, a chci, aby byli tak šťastni jako jsem já.

Mohu vám říci, že mezi mými studenty a chlapci v oratoři, kde jsem pracoval, a mezi dobrovolníky, kteří nám pomáhají, existuje celá řada, kterým jsem to navrhnul a kteří odpověděli kladně.

A víte, z čeho vychází toto rozhodnutí? Z osobní zkušenosti. Mezi chlapci v basketbalovém týmu na škole, kde jsem působil jako praktický trenér, byl jeden, který šel do školy bratří de La Salle, a když jsem studoval teologii tak mi napsal, že se k nim připojil. Sám sebe jsem se ptal, proč jsem mu nenabídl v té době, aby se stal salesiánem!

Řekl jsem si: "Od této chvíle mám jasno a budu k tomu vybízet." Byla to lekce, kterou jsem se naučil dobře, a přinesla dobré výsledky.

Někdo by si řekl: “ Jak těžké bylo pro Vás povzbuzovat k řeholnímu životu v dnešním kontextu? Jak vyzvat mladé lidi k následování Ježíše, pokud to také znamená jít proti dominantní kultuře. Jsou místa v salesiánském světě, kde propagace takového druhu povolání skutečně funguje?“

Povolání za Západě a v dalších částech světa

Na Západě, zejména v bohatých zemích, existuje celá řada faktorů, které působí proti zasvěcenému životu: méně lidí, řečeno demograficky (méně dětí pro společnost znamená totéž pro církev), sekularismus, který ztěžuje náboženskou nabídku a reakci na ní; blahobyt, který usnadňuje život nebo neochota přijmout definitivní závazek, stejně jako skutečnost, že stát je nyní soběstačný a může provádět veškeré druhy aktivit, které by byly vhodné pro lidi s náboženským povoláním (školy, nemocnice…). To vše působí kontraproduktivně při úsilí uspořádat si život v oběti a odříkání.

Jinde ve světě jsou okolnosti, které přejí zasvěcenému životu: počet mladých je vyšší, kulturní zázemí zůstalo náboženské. Významnější je však chudoba, která nás nutí přemýšlet o tom, jak pomoci lidem, a to především velmi chudým a potřebným, tam kde stát na to nemá prostředky.

Například v současné době nejvíce salesiánských povolání pochází z Indie, Vietnamu, Východního Timoru a některých zemí Latinské Ameriky. I v Polsku a na Ukrajině jsou povolání.

Jeden příklad stojí za zmínku, je to Vietnam,

kde provincie roste rychleji než kterákoli jiná za podobných podmínek. Komunistická země, tedy totalitní režim, náboženství převážně buddhistické, a přece máme zde 400 aspirantů salesiánského života, všichni vysokoškolští studenti, kteří se vyznačují vysokou úrovní vytrvalosti.

Takže se zdá, že zasvěcený život je mnohem pravděpodobnější v chudých zemích. Ale to neznamená, že salesiánské poslání nemá místo v bohatých, rozvinutých zemích – i zde najdete salesiány téměř v každé této zemi. To znamená, že zasvěcený život zde plní další funkce - být viditelným, důvěryhodným, čitelným znamením Boha v bezbožné společnosti, kde lidé žijí jako by Bůh neexistoval. Může to být znamení evangelní identity silně zaměřené k Bohu, svědectvím naprosté odevzdanosti ve službě ostatním.

V našem případě stačí, že tam, kde svědčí o víře mladí lidé, existuje důvod, aby se mladým lidem nabízela možnost stát se salesiány, tak jako já to nyní nabízím vám.

Udělejte se svým životem něco nádherného! Odvahu! Dejte Bohu šanci a uvidíte, že Vás nezklame.

Pascual Chávez, hlavní představený SDB

Vyšlo v Salesians 2012. Přechozí ročenku najdete na: Salesians 2011