Výprava do neznáma
„Tady ta červená přece někde musí být!“ „A nesešli jsme náhodou tam dole z cesty?“ „Vždyť jdeme pořád podél těchto vyjetých kolejích!“ „A neuhnula ta naše stezka někam do lesa? Kolik máme vlastně vody?“ „Necelý půllitr na každého a jsou před námi ještě 4 hodiny pochodu…“Ano, i do takovýchto nepříjemných situacích jsme se během našeho týdenního putování po Volovských vrších dostávali. Co si vůbec představíte pod pojmem Volovské vrchy? Věřím, že mnozí nebudou mít ani tušení o co se jedná. Pokud se ale najdou takoví, kterým se vybaví malé pohoří na východě Slovenska, turisty málo využívané a slovenskými lesníky vůbec neudržované, tak si můžete připsat bod za dobrý tip. Právě tam jsme se totiž ve dnech 12. – 18.7. pod vedením P. Radka Gottwalda vydali. Bylo nás na začátku 7 mladých mužů a nikdo z nás netušil, co ho čeká. Jednalo se totiž o výpravu do naprostého neznáma…
Zezačátku bylo všechno v pohodě – drželi jsme se totiž civilizace. Jakmile jsme však od obydlených částí uhnuli, začaly potíže… Místo plánované šestihodinové porce chození denně bylo každý den hodin aspoň osm a to ani ne tak kvůli pomalému tempu, jako spíše díky neustálému bloudění a hledání naší stezky, která byla na mnoha místech překryta spadlými stromy (místy se nám dokonce úplně ztratila na lesní pasece) a sem tam opravdu velice nečekaně zahnula pryč do lesa. Díky Bohu jsme ale stezku vždy zase našli a dokonce i půldenní půst od vody jsme ve zdraví přečkali. Počasí nám také přálo, přehnaly se přes nás jen 2 krátké přeháňky, jinak krásně svítilo sluníčko.
Toto naše putování, ale nemělo jen za cíl ujít co nejvíce kilometrů a obdivovat přírodu. Neméně důležitá byla taky naše společná výprava do oblasti duchovní. Ta spočívala nejenom v každodenním slavení mše svaté, ale rovněž ve výpravě na taky docela neznámé a málo probádané místo – na pole Ducha svatého. V průběhu celého týdne jsme spolu s knihou známého maltského kazatele a exorcisty Eliase Velly (Duch svatý – Pramen života) přemýšleli právě nad osobou Ducha svatého a nad jeho působením v našem životě. Z celého tohoto Radkova povídání jsme si nakonec snažili odnést snahu být Duchu svatému otevření a umožnit Mu, aby v našem životě působil.
Celkově se jednalo o velice příjemně strávený týden, který nabídl nejen fyzickou zátěž (ten těžký batoh s hromadou jídla a stanem se pěkně pronese J), ale i posunutí v duchovním životě každého z nás. Moc děkuji Radkovi za zorganizovaní celé akce a těším se příště zase na viděnou.
Jakub Honěk
