Všestranný výcvik

Tohle všechno se nám přihodilo ve dnech 18. – 24. 7. 2011 na Duchovním cvičení za pochodu, které nás zavedlo do i pro většinu Slováků neznámých krajin na slovensko-polských hranicích. Konkrétně se jednalo o pohoří Čergov a Ondavskou vrchovinu. Do těchto zapomenutých končin nás – 9 mladých a odvážných mužů – zavedl P. Radek Gottwald s Jendou Fojtů s cílem z nás během 1 týdne udělat silnější a lepší lidi.

Náš výcvik započal v salesiánském domě v Sabinově, kde jsme si rozdělili zásoby na celý týden, nabalili vše nejnutnější a po rychlém rozloučení s civilizací vyrazili do divočiny. Cíl byl velice jednoduchý – přežít a pokud možno bez úhony se do 5 dnů vrátit zpět na místo začátku mise.

Zpočátku to vypadalo na jednoduchou záležitost, brzy se ale ukázalo, že naše výprava vůbec snadná nebude. Hned první noc totiž celou dobu pršelo a bouřilo, takže následující den byly všechny cesty plné bahna a obrovských kaluží, což mělo za následek, že brzy jsme pod nánosem bláta doopravdy splynuli s přírodou. To ale nebyl jediný problém. Někteří z nás byli z života v našem komfortním světě zvyklí na velkou pestrost jídelníčku, což naše přece jen omezené zásoby jídla nedokázaly plně pokrýt. Naštěstí se jednalo o kluky velice vynalézavé, a tak si jednoho večera nachytali několikacentimetrové kobylky, které si o chvíli později usmažili a s chutí pozřeli.

To ovšem není zdaleka všechno. Kromě zlepšení fyzické kondice bylo po celou dobu rovněž pečováno o náš duchovní rozvoj, a to v podobě každodenní mše svaté, rozhovoru s knězem a ve formě přednášek a zamyšlení o Panně Marii.

Opravdová zkouška právě nabytých schopností a zkušenosti nás čekala jednoho rána, kdy jsme se rozhodli slavit mši svatou na poutním místě pravoslavných křesťanů v přesvědčení, že tak brzy ráno tam žádný věřící ani nepáchne. OUHA! Právě končily přímluvy, když se najednou mezi stromy objevily reflektory 2 luxusních aut, z nichž zanedlouho vyskočili důstojně vypadající popové, oděni v dlouhých černých řízách a s tváří pokrytou hustým plnovousem. Připravovali jsme se na nejhorší, díky Bohu se však jednalo o lidi vstřícné a chápavé, kteří nás nechali dosloužit naši bohoslužbu a po jejím skončení začali chystat nástroje pro bohoslužbu vlastní.

Celkově vzato se jednalo o krásný týden prožitý v pěkné přírodě, kde nebylo nouzi jak o podněty k přemýšlení, tak o legraci a zábavu.

                                                                                                                 Jakub Honěk

fotky

• Tisk clánku
• Poslat odkaz