Ohlédnutí za Belgií

 Obě dvě jsme plné očekávání a obav, jaké to asi bude, jací tam budou dobrovolníci, jestli vše stihnem, jestli máme všechny potřebné dokumenty, které od nás požadují, co se od nás bude přesně požadovat atd. Říkáme si, že jedeme předat a posbírat zkušenosti s prací s dětmi, ale i  jazykové zkušenosti. Na letišti nám stále hlásí zpoždění. Konečně vzlétáme Praha – Brusel se společnosti SkyEurope. Ani se nenadějeme a již jsme v Bruselu.

Přiletěly jsme o půlnoci 2.7., místo plánovaného příletu ve 21 h. Naštěstí jsme měli číslo na Lien z Bruselu, která nás měla na letiši čekat, tak jsme jí napsaly. Domluvily jsme se, kde na nás počká. Pak po šťastném shledání čekáme na autobusové zastávce s domnění, že pojede autobus, ale noční linky nejely, tak nás Lien svezla taxikem. I když unavené, snažíme se popsat let a odpovědět na dotazy Lien. Hodně pozdě uléháme a těšíme se na prohlídku Bruselu.

Díky tomu, že jsme přijely o den dřív, tak jsme měly spoustu času seznámit se s Bruselem, místními belgickými vedoucími a tak trochu poznat, co se od nás očekává.
 Na druhý den jsme se podívaly do centra Bruselu. Mezitím ostatní dobrovolníci z Evropy přiletěli a navečer jsme mohli odjet do Dilbeek, kde jsme strávili školení během celého víkendu. Pro ty, kteří měli zájem, byla ráno mše sv. a ranní chvály. Pak jsme venku hráli hry.  
Nejprve belgický dobrovolník a pak každý zástupce za svou zemi si přichystal nějakou hru, která se pak hrála. Nejvíce se mi líbilo, že belgičtí vedoucí dokázali vše zorganizovat, uměli vést lidi, všechny hry hráli s námi (i když byli starší) a poskytli dobrovolníkům dostatečný prostor na vyjádření názoru. Díky tomu jsem se v Dilbeek cítila začleněná do skupiny. Byli tam prostě super lidi. Poradili nám, co nesmí chybět při vysvětlování hry na hřišti dětem (velikost hrací plochy, dostatečná rychlost výkladu, hlasitost, divadelní doplňky, pomůcky, délka hry, věková skupina). Dokonce nás naučili pár frází v holadštině :), abychom se dorozuměli s dětmi.  V neděli jsme byli opravdu dobře proškoleni a mohli tak odjet na určené místo na dva týdny. My (Hanka a Lenka)  jsme byly určené na to největší hříště v Belgii - do města Halle, nedaleko Bruselu.
 Vedoucí tohoto střediska nám vše vysvětlil a po celém areálu hřišť nás provedl. Po večeři jsme již na tomto hřišti pomáhaly s přípravou na pondělí, kdy přijdou děti. Musím říct, že jsme se rychle zapojily, snažily jsme se co nejvíc zapadnout mezi belgické dobrovolníky. Byly jsem za to velmi rády.

Den měl následující schéma:

 Ráno se začínalo v 7:30, nemusely jsme tam být tak brzy. Rodiče mohli přívádět své děti již v 7:30. V 9:00 byl oficiální začátek, pak v 10:00 divadlo s tancem dětí, hry na hřišti, oběd, hry na hřišti, opět divadlo s tancem dětí, hry na hřišti a kolem 16:30 si rodiče své děti vyzvedávali a většina dobrovolníků jim zpívala a mávala na cestu domů.

 V 18:00 všichni dobrovolníci hodnotili celý uplynulý den, co se stalo, jaký na to máme názor, co bychom zlepšili, co se nám líbílo a jaké hřiště chceme na další den. Díky tomu jsme se cítili jako členové, ale během dne a blíž k odjezdu se s námi anglicky moc  bavit nechtěli. Ale někteří z hlavních vedoucích nám vše překládali. Po hodnocení a úklidu následovala večeře, pak vlastní program pro dobrovolníky, ztišení: Don Bosko bar, show, koncert, večeře v centru, hry aj. Nejvíce se mi líbila hodnotící fáze, manažerské dovednosti a ztišení během dne (ne všichni dobrovolníci a děti byli věřící).
 
 Církevní hřiště Don Bosco Speelplein v Halle je největší v Belgii (pojme asi 1000 dětí) a nejvíce navštěvované. Jde o kampus mateřské, základní a střední školy. Děti se mohou na tomto hřišti pohybovat volně, nikdo je do ničeho nenutí. Rodiče za den platí pouze 2 eura na ošetření, kdyby se dětem něco stalo. Oběd mají vlastní z domu, ale mohou si koupit zmrzlinu a pití (velmi levně). Právě v tomto se Hřiště v Halle velmi liší od státního hřiště. Protože na státních hřištích v Belgii chtějí asi 5 euro za jeden den a děti si nesmí hry během určité doby měnit, musí poslouchat vedoucí. Na hřišti bývalo kolem 300 děti za den. Hlavní poslání tohoto hřiště je vštípit dětem hodnoty do života, respektovat druhé (na hřišti jsou velmi chudé děti, z problematických rodin a též i muslimské děti).
 O víkendu jsme se opět viděly s dobrovolníky, abychom si vyměnily zkušenosti a zážitky, které jsme získaly na hřištích během prvního týdne. Prošly jsme Brusel a vrátily jsme se opět na naše hřiště, kde jsme strávily poslední týden.
 Celkově o nás bylo velmi pěkně postarané. Během celých čtrnáct dnů jsme se nenudily. Odjíždět se nám chtělo i nechtělo, každý to asi zná :)                                       Hana Jahodová
  
 

• Tisk clánku
• Poslat odkaz