I feel sLOVEnia aneb dva nezapomenutelné týdny ve Slovinsku
Tyto prázdniny od 14. do 31. srpna jsem se zúčastnila projektu pořádaném farností městečka Litijje a financovaném Evropskou unií. Šlo o pomoc na příměstském táboře (druhý týden) a teambulding (první týden).I přes počáteční drobné komplikace jsem 15. odletěla. Tímto dnem pro mě začalo úžasné období plné zábavy a poznávání nových přátel. Spolu se mnou do Slovinska přijely dvě holky ze Slovenska a kluk a holka z Malty. Když jsme přijeli, byli jsme ubytováni v bytě, který byl přímo na místním nádraží. Takže byl někdy v noci problém spát, protože vlaky nám jezdily přímo u ucha. Pak pro nás začal přípravný kurz – team bulding – na posílení skupinového ducha. Asi po dvou dnech jsme se přesunuli na františkánskou ubytovnu, kde nás bouřlivě přivítali slovinští animátoři. Následující dva dny jsme strávili hrami a přípravou na tábor. Zbývající volno před táborem jsme strávili cestováním a návštěvami slovinských rodin. Když tábor začal, bylo to pro mě osobně těžké, protože děti anglicky nemluvily a bály se. Ovšem po středečním bazénu se tato stydlivost "rozpustila" a já potom nevěděla komu se mám věnovat dřív. Po úspěšném zakončení tábora - večeru pro rodiče, se konala také rozlučka s animátory. Znáte to – všichni objímají všechny a někteří pláčou. Popravdě řečeno nemám ráda tento styl loučení, takže jsem nebrečela. Jenže další den, když mi opravdu došlo jaké lidi opouštím, že celý tento absolutně Božííííí pobyt definitivně končí, jsem se rozplakala jako malé dítě. Závěrem můžu snad jen říct, že jsem ve Slovinsku prožila jedno z nejlepších období mého života, a pokud bych měla vypisovat všechny moje zážitky bylo by jich tolik, že by vás to určitě odradilo ode čtení, takže jen málo doporučení: nebojte se v životě riskovat a určitě někdy navštivte Slovinsko, je to nádherná země s velmi přátelskými lidmi!
Veronika Černá
