European Youth Week 2010

Začalo to na hlavním nádraží. Moc brzo ráno, jak člověku o prázdninách pořád připadá, když má vstávat, jsme se setkali - Petr, Pavel, Betty a Jana. V duchu nového neoficialního pravidla EYW netradičně malá skupinka dalo by se říct rodiná sešlost (ano, jsme dost nepočetná rodina). Cesta uběhla v diskuzích o absenci pořádných jízdenek a staršního Pavla o poměrech v klášteře. V posledním vlaku jsme se konečně setkali s další skupinkou se Skoty.

První večer proběl tradičně v duchu seznamování, ale v nové formě. Místo představení si každá skupinka pouze stoupla k mapě a jmenovala tři věci, proč navštívit jejich zemi. Tím vznikla malá rozepře o tom, kdo má „nejlepší pivo“ mezi námi, Belgičanem a už nevím kým. Tentokrát bylo osm zemí: Belgie, Česká Republika, Slovensko, Polsko, Skotsko, Bělorusko, Chorvatsko a samozřejmě Německo.

Druhý den byl první outdorový s nabídkou dvou aktivit - hor a jezera. Obě byly poznamenány odpoledním deštěm. Tento den jsme zakončili společnou německo-polskou mší.

Třetí den nesl název „Fun Factory“. Nabídka aktivit: divadlo, muzikál, landart, moderátorství a foto román. Muzikál byla trochu hůř pochopitelná taneční interpretace Moulin Rouge. Foto román zase příběh tří ovocných skupinek, které se setkali na ovocném EYW. I když to může znít jako velice hravý příběh, nebyl prost závažných témat jako například smrt jednoho z protagonistů, dítěte banán nebo genocidy, což představovala miska ovocného salátu. V rámci divadla si účastníci nastudovali inscenaci Shakespearovy hry „Sen noci svatojánské“ s „menšími“ úpravami, jako například to, že se do sebe omylem zamilovaly dvě hlavní mužské postavy. Nakonec ale vše typicky dopadlo dvěma svatbami.

Čtvrtý den  jsme se učili o tom, jak by vypadal svět jako vesnice, jaké by měl složení, kolik lidí by mělo facebook (4), kolik mobilní telefon (64) atd. Odpoledne se neslo v duchu různých her ze všech zemí. Nás reprezentovala „elektrika“.

Pátý den jsme vyrazili na výlet do Mnichova. Všichni jsme si velice užili hlavně nákupy oblečení, které bylo velice levné díky slevám. Večer proběhla záživná i nezáživná diskotéka.

Den poté  „olympiáda“, kde jsme v rámci různých týmů (česko-slovensko-polský se jmenoval „Vyšegradská trojka“) soutěžili v různých disciplínách jako hádání vlajek, pohybování papírové rybičky (MNOHEM težší než to zní) nebo odpovídání na otázky o různých zemích (kde náš tým absolutně vedl). Večer jsme se ještě zúčastnili turnaje ve stolním fotbálku a kulečníku. Češi a Slovenky jednoznačně vedli ve fotbálku.

A potom už byl čas na přípravu poslední mše. Zase jsme byli rozděleni do skupinek. Každá ji připravovala jiným způsobem, jak oživit mši hudbou, inscenací evangelia, rozlučkovým vzpomínkovým předmětem (srdíčkem na kolíčku) atd.. Poté jsme, jako každý večer, shlédli fotky, vybrali „fejsbuk“ a byl čas rozloučit se. Jako každý rok se nám nikomu nechtělo.

Napsala Alžběta Krejčová

• Tisk clánku
• Poslat odkaz