INDIE - Eva Těthalová - Pozdravy z Indie
Ahoj :-)
zdravím a posílám svůj první dopis z Indie. Bojím se ale, že tam nenajdete o moc víc informací než na mém blogu - tam je i odkaz na fotky.
Mějte se pěkně :-)Posílám pozdravy z Indie!
Po roční přípravě jsem 1. 8. konečně vystoupila z letadla v indickém městě Bangalore, kde už na mě čekal otec Joy. Dovezl mě do střediska, kde jsem měla strávit tři dny, abych se rozkoukala po Indii a vyřídila oficiality s cizineckou policií. Ani jedno jsem ještě úplně neuzavřela. Stále tu narážím na spoustu pro mě úplně nových věcí a cizineckou policii bohužel musím navštěvovat častěji, než bych chtěla. Mám totiž indická víza, kde se píše, že budu pracovat v Bangalore místo v Hospetu, takže je potřeba to změnit.
Pokud ale zrovna nemusím myslet na trable s vízy, jsem nadšená ze salesiánského střediska v Hospetu, kde působím. Máme to tu rozdělené na několik částí. Hostel pro starší kluky, kteří navštěvují salesiánskou technickou školu, ubytování 26 mladších kluků, “school boys” (cca 10 – 14), kteří u nás bydlí a mají tu jídlo i program, ale do školy chodí do města, a nakonec tu máme velkou budovu MAKALOMANE, kde je 50 nejmenších děti, pro které tu je vše – výuka, volnočasové aktivity, jídlo… S posledně jmenovanými trávím nejvíce času. Učím dvě třídy (ze tří) základy angličtiny, připravuji pro ně velké společné aktivity, pomáhám jim s úklidem a trávím s nimi skoro všechen volný čas. Ony mě na oplátku učí svůj rodný jazyk, kannadu. Zatím mi to moc nejde, zvládám jen pár základních frází, ale pokusím se časem vypracovat.
Další náplní mé práce je dohlížet na “school boys”, aby se ráno a večer učili. Je to dost náročné a hodně vyčerpávající, protože se navzájem vůbec neznáme a nerozumíme si. A oni samozřejmě mají spoustu jiných zájmů, než se učit, takže zatím je to mezi námi takový souboj. Mimo čas na učení jsou ale úplně v pohodě a je s nimi legrace.
Krom projektu Don Bosco Hospet jsou tu ještě dvě salesiánská působiště. Sestry salesiánky tu pracují s dívčími skupinami a na kraji města je malé středisko Snehale (snad to píšu správně), kde se salesiáni starají o 40 malých dětí a já jim budu jezdit každou neděli pomáhat.
Den v Hospetu má jasně danou strukturu. Ráno se ještě před snídaní uklidí celý areál, zamete se, případně vytře, uklidí se odpadky (které Indové házejí na zem). Potom je modlitba, snídaně a příprava do školy. Oblékají se uniformy, čistí se zuby, češou se vlasy. Následuje cca hodina studia, kdy si opakují a dělají domácí úkoly. Pak začíná výuka. Ta i s pauzou na oběd trvá do 14: 45. Následuje volný program, a případně, když já něco připravím, tak nějaká větší hra nebo vyrábění, opět úklid, koupání, večerní volno, večeře a slůvko na dobrou noc. Pokud nejsem utahaná, snažím se co nejvíce času trávit s dětmi, abych je poznala.
Místní salesiánská komunita je skvělá! Máme tu tři bratry a tři otce salesiány. Se všemi dobře vycházím, a když jsem měla problém se “school boys”, okamžitě mi pomohli a řešili to se mnou. Je tu díky nim výborná atmosféra a prostor k jakékoli diskusi.
Teď mi Hospet chybí, protože musím v Bangalore čekat na to, až cizinecká policie kontaktuje českou ambasádu a dá mi povolení být v Hospetu. Dva týdny jsem tam byla “nelegálně” a mohla bych z toho mít problémy.
Omlouvám se, že je můj dopis spíš takový věcný, do větších detailů se rozepisuji na svém blogu http://efkavindii.webnode.cz/blog/, kde můžete najít odkazy i na mé fotky.
Přeji všechno dobré,
Eva Těthalová
