INDIE - Eva Těthalová - Nemoc, výlety a šachy trochu jinak
Zdravím a posílám další dopis z Indie.
Přeji krásný advent,
Eva
Spolu s pozdravy posílám do Čech svůj další dopis J
Ráda bych popsala svůj zrovna proběhlý měsíc v Indii nějak optimisticky, ale bohužel mi situaci dost ztěžuje fakt, že jsem poslední měsíc nemocná. Před zhruba třemi týdny jsem spala u dětí, a pak mě na čtyři dny skolila horečka. Nebylo to nic pěkného, nebyla jsem pomalu schopná vstát z postele a třeštila mi hlava. Ještě do toho jsem, nejspíš kvůli antibiotikům, úplně ztratila chuť k jídlu a musela jsem se opravdu přemáhat něco sníst, abych nepadla hlady. Horečka naštěstí po několika dnech opadla a já si dala den nebo dva pohov, protože jsem byla hodně slabá. Pak jsem začala znovu pracovat. Ale nevydrželo mi to dlouho. Hrozně rychle se unavuji a tak jsem pomalu nebyla schopná odučit pětačtyřicetiminutovou hodinu. Prostě jsem nevydržela na nahou, nebo jsem začala kašlat (kašel jsem měla už týden před horečkou a od té doby mě neopustil). Nakonec to dopadalo tak, že mně děcka samotný posílaly, abych si odpočinula. Není to jen vyčerpanost a kašel, ale ještě mám často velké bolesti hlavy a nejčastěji se mi stává, že se mi hlava začne motat tak, že si musím sednout. A v tomto stavu jsem celý poslední měsíc. Občas se stane, že jsem třeba jeden den dva úplně v pořádku, ale pak to zase spadne do starých kolejí.
A protože doktoři u nás v Hospetu nevěděli co se mnou a mě bylo pořád stejně blbě, tak se mě naši salesiáni zeptali, jestli bych nechtěla jet do Bangalore, kde by mi udělali rozbor krve, zjistili, co mi je a taky bych si tam mohla pořádně odpočinout – když jsem v Hospetu, mám pořád tendence pracovat, protože mi vlastně nic tak vážného není, ale pak jsem na tom akorát ještě hůř. Tak jsem se rozloučila s dětma (když jsem jim to oznámila, tak se na mě hned sesypaly, některé mi začaly líbat ruce, slibovaly mi, že se za mě budou modlit a jedna holčička se dokonce rozplakala…budou mi chybět), zabalila jsem se a od neděle jsem v Bangalore. Ani tady mi doktoři neřekli nic extra; No možná to máte z toho prachu, co je v Hospetu, nebo je to reakce na změnu prostředí, nebo nějaká alergie… Na jednu stranu jsem ráda, že mi nenašli nějakou závažnou nemoc, na druhou stranu, mě ale znervózňuje, že vlastně vůbec nevím, co mi je a musím čekat, jak se to vyvrbí.
Ale dobrá věc je, že dokud nebudu v pohodě, smím zůstat v Bangalore, kde si můžu opravdu pořádně odpočinout a dát se nějak do kupy.
Ale abych jenom neskuhrala. V posledním měsíci se našlo i pár dní, kdy mi bylo dobře, a kdy jsem (i když to možná v dlouhodobém měřítku nebyl nejlepší nápad) byla s dětma nebo jsem si užívala svého volna. Měla jsem štěstí. Každý čtvrtek mám volný a můžu si dělat, co chci. Stejný den má volno i Fiona, moje skvělá spolu-dobrovolnice, a tak jsme jednou ve čtvrtek, když mi bylo zrovna dobře, vyrazili na výlet. Deset kilometrů od Hospetu je jedna z nejznámějších turistických atrakcí Indie – Hampi. Je to oblast, kde je nádherná příroda a opravdu hodně chrámů. My jsme navštívili za celý den jen jeden chrám a šly jsme se podívat na vodopády. Ještě tu budem dlouho, tak jsme se nechtěly nikam honit a já taky nebyla úplně fit, a krásně jsme si ten den užili.
A měli tam slona!
Ale i když jsem zůstávala v Hospetu, pořád se něco dělo. Nedávno jsme tu měli konflikty mezi křesťany a muslimy. Nějaký křesťan posílal muslimským rabínům SMSky, kde pomlouval Aláha. Muslimové ho za to chtěli zabít a my jsme dva dny měli u brány areálu policii, a nikdo nesměl ven, protože venku byly docela velké nepokoje. Naštěstí policie našla toho chlápka dříve než muslimové a někam ho uklidila.
Málem jsem tady zapomněla, že už se blíží Vánoce. Ono to člověku moc nepřijde, když je pořád takový vedro a nikde žádná vánoční výzdoba. Na Vánoce s děckama se těším. Doufám, že už budu konečně fit.
No a krátkou historku na závěr. Děcka si mě jednou zavolaly, ať s nimi jdu hrát šachy. Překvapilo mě, že tak malé děti zvládají tak složitou hru, ale těšila jsem se, že si zahraju. Začala jsem stavět figurky a děcka mě hned opravily. Začaly míchat bílé i černé figurky po šachovnici a nakonec jsem zjistila, že tady se šachy hrají trochu jinak. Figurky se rozestaví po celé šachovnici, pak si hráči vezmou krále, kterými se strefují do stojících figurek. Kdo jich srazí víc, vyhrává...je to sranda J
Dnes už je mi mnohem lépe, tak snad to tentokrát na nějakou dobu vydrží a budu se moct vrátit do Hospetu. Už mi chybí.
Mějte se pěkně a přeji všem krásný advent! (a tiše závidím sníh…)
Eva
Príbuzné clánky | Ke stažení |
