Léčba duše i těla v Nízkých Tatrách
Prázdniny již byly v plném proudu, když je najednou v pondělí 13. července unesl proud ještě mnohem silnější. Byla to cesta se Salesiány za rozjímáním o Ježíšově léčení naší duše i těla do Nízkých Tater. Nízké Tatry 09 – léčba duše i těla
Z Ostravy odpoledne nás vyjelo dvěma auty osm mladých mužů za doprovodu dvou skvělých kněží Járy Vracovského a Radka Gottwalda, hlavního organizátora této duchovní obnovy. Během cesty jsme se pomalu seznamovali. Musím říci, že jsem se dozvěděl zajímavé novinky nejen ze světa Salesiánů.
Za chvíli jsme se ocitli u naší „startovní“ chaloupky nedaleko města Brezna. Po večeři jsme slavili mši svatou na poděkování za dobrou cestu a taky jako prosbu za celý následující týden. Potom nám Radek vysvětlil, jak bude vše probíhat a co můžeme od dalších dnů očekávat. Ráno jsme nový den pěkně ochválili a jako každý následující den jsme slavili mši svatou. Potom jsme uložili do svých batohů rozdělené jídlo a další nezbytné věci. Až bylo vše hotovo, vyrazili jsme na autobus. Kombinovanou dopravou (autobus – vlak – autobus) jsme si Nízké Tatry pěkně objeli, abychom se zpět mohli pěšky vrátit. Vystoupili jsme pod Hiadelským sedlom a naše pochodová duchovní obnova začala. Cílem tohoto dne bylo dostat se do zmiňovaného sedla.
Cestou nám Radek vyprávěl o Ježíši jako lékaři duše i těla podle knihy Eliase Velly. Zamýšleli jsme se každý nad svým dosavadním životem a cesta tak opravdu rychle utekla, až jsme se dostali do výšky 1099 m nad mořem, na Hiadelské sedlo. Tam jsme rozložili stany, uvařili večeři a po večerním povídání o Ježíšově léčení jsme šli do stanů načerpat síly na další den.
Ráno nás čekalo překvapení. Vzbudil nás hluk motoru nákladního auta na klády, které vyjelo kopec, otočilo se mezi našimi stany a zase odjelo zpátky. Nevěřícně jsme kroutili hlavou, protože spíše než tohle jsme čekali návštěvu hladového medvěda. Tento den jsme se chtěli dostat na hlavní hřeben pohoří. S velkým úsilím jsme se škrábali nahoru a až jsme se vyškrábali, obklopil nás úžasný pocit z krásného výhledu na okolní kopce, údolí a hory, které ze sebe vyzařovaly krásu Božího stvoření.
Duchovní rozjímání s našimi kněžími dosáhlo ještě vyšší úrovně. Večer jsme rozložili naše stany pod vrcholem Skalka, kde jsme za silného větru sloužili mši svatou. V noci se ukázalo, že vítr s sebou přinesl pořádnou bouřku, ale my jsme naštěstí byli už pod stany. Ráno už bylo pěkně sucho, svítilo sluníčko a tak jsme moc děkovali za tak kvalitní ochranu. Voda pro naplnění lahví byla trošku z ruky a tak jsme si uvědomili, jakou hodnotu pro nás voda vlastně má. Celý den jsme zase chodili a obdivovali okolní přírodu anebo jsme seděli v kroužku a přemýšleli nad duchovními otázkami, co všechno je v nás třeba ještě vyléčit.
Následující den byl nejdelší co se počtu kilometrů týče. Vystoupili jsme na vrchol zvaný Chopok a nebyli jsme daleko ani od nejvyššího vrcholu Nízkých Tater – Ďumbieru. Už jsme však nestihli na něj vyjít. Vašek s Dominikem si ráno přivstali a vyšplhali si na něj bez velkých batohů.
Poslední chodící den naší výpravy nám připravil cestu do údolí podél potůčku skrz kleč a milióny lopuchů . Když jsme se vrátili na naši chatu, připravili nám její majitelé výborný oběd, který nás opravdu moc potěšil.
Přijelo nás na obnovu deset dobrodruhů, Radek, Jára, Vojta, Dominik, Martin, Jirka, Lukáš, Jakub a já a vrátilo se nás taky deset. Jsem rád, že jsem mohl poznat superní chlapce a moc jim děkuji za nádherný týden. Během něhož pršelo jen jednou v noci a pak ještě, když už jsme byli na chatě. Děkujme zato Pánu, že nás ochránil.
Jenda Vícha
Fotogalerie je zde.
