Poslední výstřel sebranického Žigula
Se zármutkem v srdci oznamujeme všem příznivcům sebranického farního Žigula, že po 21-leté službě se tento skvělý vůz odebral do automobilového nebe. Protože však nešlo o obyčejné auto, také jeho konec nebyl obyčejný...Vše začalo ministrantskou soutěží, ve které byla hlavní cenou jízdenka na poslední Žigulíkovu cestu. Vlivem této soutěže ministrovalo v Sebranicích i ve všední dny až 15 ministrantů! Jízdenku ale získalo pouze 8 z nich.
Den poslední jízdy a následného pohřbu jsme stanovili na 10. dubna 2008. Poslední jízdě předcházelo velké umývání a leštění auta. Pak jsme nasprejovali boky a kapotu (viz. fotogalerie). Třešničkou na dortu byl pohřební věnec se stuhou "Vzpomínáme" umístěný za zadním sklem v kufru.
Ráno osudného dne jsme začali zádušní mší svatou, kázání měl majitel Žigula Otec Radek Gottwald. Myslím si, že při promluvě nikdo neusnul - byla totiž o vskutku zázračném voze, kterému v tu chvíli zbývaly poslední hodiny života.
Následovala snídaně a po ní už jsme vyrazili. Vzhledem k výzdobě auta jsme byli všichni ve svátečním oblečení. Do kovošrotu v Moravských Budějovicích jela 2 auta, ale zpátky už jen jedno.
Až do této chvíle vše vypadalo jako opravdový smutný pohřeb. Vše se změnilo na parkovišti před kovošrotem. Zde si každý mohl ulomit věc na památku. Situace začínala být opravdu úsměvná. Představte si 8 vyparáděných kluků, kteří skáčou po střeše auta okolo pohřebního věnce. Jak vyjádřili zaměstnanci kovošrotu: "Takovou podívanou jsme tady ještě neměli!"
Pak věci dostali rychlý spád. Odmontovali jsme SPZetku a přijela ještěrka, která Žigulíčka podebrala a odvezla do dílny. Zde Žigul zažil poslední velkou pozornost - 3 pracovníci ho do hodiny očesali až na kastlu. Takto připravené šasi projede ještě lisem a ve formě kostky bude dopraveno do Ostravských hutí.
Náladu jsme si trochu spravili obědem u dobrodinců a vrátili se autobusem do Sebranic.
Na prázdném parkovišti v kruhu okolo olejových skvrn jsme drželi minutu ticha.
A to je opravdový konec...
Martin Jeleček
