Jak se líbí německým dobrovolníkům v ČR?

K: Ahoj Bernarde! Máš příští víkend čas? Tomáš nás pozval na čundr.
B: Příští víkend? No, bohužel nemám. Půjdu na Cagliero.
K: Jo takhle. Škoda.  A libí se ti to vlastně? Ty víkendy s novými dobrovolníky?
B: Ano, je tam hodně strašně zajímavých lidí, já můžu střídat mé zkušenosti jako dobrovolník, učit se něco o cizích
    zemích, jíních motivacích.  A přes Cagliero jsem už poznal několik českých měst (a moravských).
K: To poslední mám já stejně s víkendy salesiánských animatorů a s duchovními víkendy Come In.
B: Ty jo, ale občas bych chtěl se taky trochu odpočínat.
K: No, to máš pravdu. Taky při týdnu se tu pořad něco děje. Týden je plný...
B:  …plný hezkých věcí.
K: Třeba všechny naše kroužky. Je to dobré, že můžeme tam s dětmi dělat naše koníčky. Vychovávat
    další generaci českých fotbalistů, to je velikánská čest pro mě.
B: A ti mé malé kytaristi jsou fakt roztomilí. Teď třeba zpíváme toho hrobaře. To je
    sranda!!! A stolní tenis mně taky moc baví, stejně jako němčinu.
K: Já to přece nemám tady v Salesiánském centru, ale v gymnáziu poblíž.
    Je to vždycky nějak divné protože v podstatě je to jediná doba v týdnu,
    v které mluvím německy.
B: A pak ještě pomáhat v kanceláři Sadby, a především ty odpoledne v Otatoři,
    v středisku mládeže. Je to dobré že máme tolik různých úkolů.
K To máš pravdu. Třeba dneska, v utery máme po práci taky honem
    Uterky U Terky.
B: Ano, a ty mše pro mládež jsou moc fajn. Takové spolčo bych chtěl taky v Německu.
K: Ale představ si  jak to všecko bylo na začátku, když jsme ještě moc neuměli česky. Nerozumíš ani
    slovo a když  ty sám chceš něco říct, tak všechno zaměníš.
B: Ano, třeba: „bydlím v záchod“ místo: západně Německa. 
K: Určitě trvalá pár měsiců, ale máme štěstí že bydlíme v takové velké komunitě a že můžeme  být tak
    často s dětmi, pak se to prostě naučíš. (A samozřejmě že máme kurz češtiny dvakrat týdně, to moc
    pomáhá.) 
B: A bydlet v salesiánské komunitě ne pomáha jen v té češtině. Ma kromě toho spousta dalších vyhod. Pořad se
    něco děje. Se salesiány, studenti, zaměstnanci. Každy den potkáš tolik lidi, se kým s můžes bavit, jít na kavičku,  
    sportovat, něco zahrát. I když jsem se na začatek trochu bál bydlět v takové komunitě jsem fakt rad udělal a
    pořad udělam takovou zkušenost. To mně bude fakt chybět.
K: Jo, to mi bude chybět když jsem zpět v Německu.
B: Taky naše děti v oratoři a v kroužcích budu postrádat.
K: Ano, to máš pravdu. A pak ještě ve čtvrtek večer Sanedo – fotbal na  
    tři poločasy! Anebo prostě tu krásnou Prahu.
B:  A že Češi jsou tak legrační a spontánní, bych řekl i více než my Němci. 
K: Ty jo, já jsem tak rád, že bydlím tak blízko u hranice, to můžu třeba
    jezdit přes hranice koupit si rohliky a české pivo, můžu se občas vracet
    do Prahy a do Kobylis.
B: Ano, to budu taky. Abychom se mohli hezky pokecat česky!
K: To je ono!
B: Nojo, ale ještě jsme tady. A za chvílku už začne oratoř. Máš dneska taky, že jo? Tak tam jdem!
K: Jo, jdem to toho!

 

Christoph (Kryštof) Mauerer se narodil v roce 1990, Bernhard Kilgus o rok dříve. Oba se po ukončení gymnázia rozhodli odjet na rok pryč jako dobrovolníci. Vybrali si Českou republiku. Po návratu do Německa budou oba pokračovat vysokoškolským studiem doma v Německa.  Finančně jejich službu podpořila Evropská unie prostřednictvím programu Mládež v akci - Akce 2 - Evropská dobrovolná služba.

• Tisk clánku
• Poslat odkaz