Ze salesiánské školy animátorů vyrůstají noví táboroví vedoucí

"Už vím, že nejsem žádný amatér." Tak hodnotí někteří účastníci svou animátorskou formaci na konci 2. roce Salesiánské školy animátorů.

Na květný víkend jsme měli s naším během příležitost zakončit druhý rok svého spolužákovství. Jako vždy jsme se sešli v pátek u večeře v pardubickém středisku; byli jsme však tentokrát trochu nemile překvapeni, že je nás tak málo. Naštěstí nám spravila chuť poctivá bramboračka s čerstvě upečenými vdolky „na slano“, které Jára Vracovský výstižně označil za prudce jedlé. Celý víkend nás potom podobně dobrými pokrmy sytila paní Jakubcová (maminka Bódi) s dcerou Maruškou, zkušenou animátorkou z běhu A.

Po večeři nás Jarda Trávníček uvedl do světa ekonomiky zajímavou hrou, ve které jsme se vždy v trojicích měli během minuty porvat o stovku – tu si směli rozdělit pouze dva v dané trojici. Šlo tedy o to, co nejšikovněji smlouvat. Těchto minisoubojů bylo celkem patnáct, pokaždé se trojice promíchaly. Jarda se nás potom vyptával na naše dojmy a taktiky – bylo hodně zajímavé vidět, jak to každý vnímal trochu jinak.

Program zakončila Jája, která nás stručně seznámila s modlitbou breviáře; tuto znalost jsme hned využili a pomodlili se společně večerní chvály.

V sobotu jsme den zahájili opět chválami, načež jsme slavili mši svatou. Bohatá snídaně nás nastartovala do náročného programu. Dopoledne jsme si ve skupinkách vyzkoušeli praktické ekonomické i administrativní úkony, na to Jára navázal přednáškou o účetnictví a hospodaření na táborech či kratších akcích. A protože bylo venku nádherné počasí, tým se rozhodl nás trochu osvěžit – zahráli jsme si pakofotbal. Oproti normálnímu fotbalu se liší tím, že po každém svém výkopu se hráč musí „nabít“ dotykem své brány.

Před obědem nám ještě Jarda stihl říct něco o dramaturgii a přípravě scénáře na tábor.

Odpoledne ve tři hodiny jsme měli psát závěrečný test; většina z nás proto ještě venku doslova zalehla do slabikáře, avšak tato poloha spolu s hřejivým sluníčkem nás uváděla do mírně jiných sfér:)

Tým testy opravil neuvěřitelně rychle, a tak jsme se vzápětí mohli pustit do obhajob našich závěrečných prací, na kterých jsme makali dva týdny předtím.

Ale potom, potom jsme již propukli všeobecnému veselí. Po večeři nás to tedy na chvíli opustilo, hráli jsme totiž psychohru, ve které jsme se museli na základě určitých kritérií dohodnout, komu z pěti nakažených AIDS podáme záchranný lék – mohli jsme zvolit pouze jednu osobu. Rozhodování bylo velmi těžké; celá hra nám však odkrývala různé úhly pohledu na společnost a etiku, a také nám mohla hodně napovědět o našem vlastním nitru.

Následovala večerní modlitba plná Zdrávasů, při které nám Jára promítal výběr fotek ze všech našich víkendů. Byl to trochu zvláštní pocit, vidět všechno s odstupem času.

Asi tak do půlnoci jsme ještě klábosili v jídelně...

Neděla byla Květná, a tak jsme měli tradiční mši svatou trochu zpestřenou. Dopoledne jsme od Jardy dostali ještě několik instrukcí k přípravě tábora, jeho realizaci i průběhu. Po informačním bloku se naše sobotní úspěchy staly hmatatelnými – dostali jsme osvědčení o atestaci na hlavního táborového vedoucího. Ej, to jsme si poskočili.

Společným obědem jsme to celé zakončili a rozjeli se do svých domovů do škol, středisek, zkusit svítit zase o něco víc pro ty, kteří Slunce ještě neznají.

Dominika Źáková

Doporucit clánek emailemx