Zábavně duchovní smršť v podobě Setkání se Salesiány

Sebranickou školu kde jsme bydleli zakoupil v pátek ing. Vykuk a nám nezbývalo nic jiného, než si sebrat svých „pár švestek“ a za asistence policie vyklidit budovu školy. Začalo noční putování, hledání střechy nad hlavou, pocit nejistoty, zimy, hladu, silného větru...

Na přelomu ledna a února proběhlo již 23. setkání se salesiány. Možnost setkat se s živými salesiány pro mnohé chlapce z celé naší republiky. Letos jsme mezi námi měli i dva mladé muže ze Slovenska a Švýcarska. Celé téměř 3 dny byly zaměřené na témata: víra, předávání víry-misie. Jelikož na horách není sníh a vyučující ve školách byli příliš "mírní" přijelo do Sebranic na svátek Jana Boska kolem 100 mladých ve věku 14 – 30 let. Už dopoledne se to hemžilo napětím, spěchem a posledními dodělávkami, aby vše bylo důkladně připraveno. Zahajovací večer patřil oslavám 120. výročí narození pro nebe zakladatele salesiánů. Byli jsme přítomni jak taková oslava v nebi vlastně probíhá a současně provázeni mladým nadšeným misionářem, který se chystá na velkou misijní výpravu. V nezbytném vybavení nechyběla vlaječka s Donem Boskem ani raketa na tenis. Celým večerem nás provázel elegantní moderátor Ondra Trojek. A jelikož tento den je za co děkovat, nemohlo tomu býti jinak. Ještě než jsme se uložili na podlahu pokrytou četnými karimatkami, vzdali jsme společně Bohu chválu při slavnostní mši sv. Slavnostním kazatelem byl salesián Martin Hobza, který měl plamenné kázání i na pohled.

Páteční ráno bylo jako každé na tomto setkání těžké a s přibývajícími dny těžší a těžší. Po té, co se podařilo všem vstát, mohl začít program plným proudem. Prvními kapkami proudu byly 4 možnosti z ranních modliteb. Největší zájem byl o modlitbu multimediální, kde byly doslova „davy“. Ti, kteří mají médií až „po krk“ si mohli vybrat z dalších variant: ranních chvály, modlitba s Písmem či popřemýšlet, co kdo máme společného s Janem Boskem. Velkým „oříškem“ bylo pro mnohé seznámení ve skupinkách. Bylo nás moc a moc, nebylo až tak jednoduché se vzájemně seznámit a sžít. Jmenovky časem opadaly a jména vyprchávala. Ještě že každý má svou tvář a tak to byla zkouška paměti. Kromě seznamování jsme se také dotkli tématu víra. Čím je pro mě víra, dává mi něco, či je to u mě už jen jakási tradice....?

Biblickou víru nám pak v minipřednášce představil Toník Pražan z Brna-Líšně. Po obědě byla chvíle, kterou jsme mohli využít každý po svém. K dispozici byla kaple, prohlídka fary, bohulibá práce či místnost plná deskových her. Páteční den byl den workshopů – kde si každý mohl vybrat téma, o kterém touží vědět více. Z témat bylo na výběr třeba "rození salesiána", manželství, mužská spiritualita, o Bibli či vzpomínky zdejšího salesiána Jarouška Kopeckého...

Večer byl tradičně-netradiční, opět došlo k přepadu – tentokrát samotným p. Ing. Vykukem společně se zdejším starostou. Pobývali jsme totiž již několik hodin neprávem v prostorách, které patřili právě zmiňovanému podnikateli. Nezbývalo nic jiného, než si sebrat svých „pár švestek“ a za asistence policie vyklidit budovu školy. Začalo noční putování, hledání střechy nad hlavou, pocit nejistoty, zimy, hladu, silného větru...Pozitivními momenty byly otevřené dveře mnohých rodin, které se snažily pomoci nám jak jen mohly. A ani my jsme nezaháleli, a tak za bochníky chleba a sklenice vody jsme rádi poskládali pár metráků uhlí či přemístili několik kg dlažby. Po asi 4 hodinovém putování se přece jen ukázalo, že se v lese nevyspíme. Mnozí jsme totiž došli po skupinkách do předem vytipovaných chalup a tam ještě před usnutím poděkovali Pánu. Den byl opět dlouhý a náročný.

Druhý den ráno jsme byli organizovaně převezeni zpět do Sebranic. Opět jsme se ubytovali, protože po celonočním jednáním mezi p. Ing. Vykukem a generálním ředitelem setkání Járou Vracovským došlo k podepsání smlouvy. Ze základní školy bylo zřízeno nové salesiánské středisko, takže vás tady rádi uvidíme. Dopoledne jsme se pokoušeli zreflektovat, co jsme každý zažili. Zda se projevovala nejistota na skupině, co bylo nejnepříjemnější či co zas bylo jakýmsi povzbuzením. Ještě před obědem jsme se zajímavou hrou dozvěděli mnohá fakta od misionářů a dobrovolníků. Odpoledne jsme navštívili 4 země: Mexiko, Bulharsko, Indii a ČR. V každé z nich byl někdo, jenž si vyzkoušel zdejší misi opravdu „naostro“. Mimo prezentace fotografií, povídání byly i zajímavé aktivity. V Indickém prostředí jsme se pokoušeli rozumět pacientovi a vhodným způsobem naordinovat léčbu. Jelikož bylo hromnic tak mše sv. začala průvodem svící. Každý z nás ji měl ozdobenou symboly misií. V rámci mše sv. mluvil Jára Vracovský také o tom, že oběť patří k životu, aby něco pěkného mohlo vyrůst a abychom se nebáli oslovovat křesťanstvím své nevěřící kamarády. V rámci mše sv. jsme darovali svou ozdobenou svíci, abychom získali od někoho jiného jinou svíci. A jelikož každý z nás by měl být misionářem, „prodlouženou“ rukou, ústy, srdcem ...Ježíše přijali jsme misijní růženec. Protože modlitba je „těžký kalibr“ a bez ní misie nejsou možné. Ani ty v našem nejbližším okolí. Závěrečným programem byla gratulace oslavencům v podobě studentské pečeti a možnost ztišení v adoraci. Kromě kostela, kde se střídaly desítky mladých, někteří využili i poslední chvíle v herně.

Neděle – den poslední byl ve znamení zpětné reflexe účastníků, úklidu a mše sv. Své místo má také velké poděkování zdejší farnosti za pohostinnost, přijetí a ostatním za různorodou pomoc. Teď už je na každém z nás, jak semínka, která v mnohých vzklíčila, necháme růst a vystavíme Božímu světlu.