DOMISAL 2010: Na cestě s opravdovými Romy

Poslední z článků věnovaných romské menšině v rámci DOMISALU. Téma končí, ale práce salesiánů s Romy zůstává a pokvete i příští rok. Česká misie v Bulharsku nebo slovenští salesiáni nadále budou vychovávat romské děti a mladé, ale i ony budou učit je.

Hlavní téma DOMISALU na rok 2010 znělo: „Salesiáni Dona Boska na cestě s Romy“. Používám záměrně minulého času, protože téma na rok 2010 brzy skončí a bude vystřídáno jiným. Po celý rok jsem se snažil přiblížit romskou kulturu a každodenní život Romů. Snažil jsem se podat co neobjektivnější pohled, prostý naivity a předsudků. Aby nakonec přišlo na přetřes i teoretické zamyšlení nad tím, kdo vlastně je Rom a jestli je vhodné používat označení „romský“ v situacích, ve kterých jsme zvyklí jej bezmyšlenkovitě používat.

Je zde však jedna věc, kterou jsem stále nevysvětlil. V předchozích článcích jsem zmínil existenci kontrateorie, aniž bych ji blíže popsal. Udělal jsem to z prostého důvodu – celá ta kontrateorie popírá existenci romství a přišlo mi velmi nepatřičné vyvracet existenci něčeho ještě předtím, než se pokusím to ono vystihnout.

Mluvím tady o konceptu „kultury chudoby“. Podle tohoto konceptu není chudoba vlastností jedince, ale celých skupin, které žijí pod hranicí chudoby. Tyto skupiny, ať už se jedná o obyvatele slumů v Argentině nebo o Romy čelící sociálnímu vyloučení, vykazují shodné prvky jako např. stejný hodnotový systém, orientaci v čase nebo v organizaci rodinných struktur. To znamená, že podle této teorie neexistuje něco jako romská kultura, ale jedná se jen o kulturu chudých. A v odborných diskuzích je tento přístup velmi aktuální.

Víte, dnes už není situace ohledně romské menšiny tak jasná a idylická jakou ji známe (nebo jakou si idealizujeme) z knih nebo obrazů. Romové necestují s povozy po celé zemi, v ČR většinou nedodržují všechny prastaré zvyky, ale namísto toho se přizpůsobují majoritě. A ne vždy je možné prohlédnout skrz změť nadávek, holedbání se a výhružek na ryze romské chování, ať už je to cokoliv.

Přesto upřímně věřím, že existuje romství, i když mnohdy zabalené do rezignace, nezaměstnanosti nebo do z frustrace pramenícího vzteku. Není lehké romství zažít a už vůbec není lehké ho najít, ale je. Pro mě je to radost ze společenství, temperament, hluboký cit a v neposlední řadě spravedlivá tvrdost.

Přijměte proto závěrem moje přání k vytrvalosti a pokoře nenechat se unést jen fakty a negativními zkušenostmi, a přeji Vám abyste byli schopni rozlišovat mezi důsledky chudoby a mezi romskou kulturou. Ačkoliv téma „sSlesiáni Dona Boska na cestě s Romy“ konči, cesta samotná nekonči ani zdaleka. Ani pro salesiány, ani pro ostatní.

Přeji Vám krásné Vánoce
Jakub Řeháček