První pozdrav od Jany Georgievové z Mexika
Dne 1. září 2007 začala moje dobrovolná služba v Mexiku, lépe řečeno, nasedla jsem s velkým loučením na letadlo a dala na rok sbohem svému domovu. Cesta byla velmi dobrodružná...
... nejprve mi málem uletělo letadlo v Paříži a potom jsem strávila celou noc na letišti čekáním na další letadlo do místa mé služby, do Ciudada Juarez.
Ciudad Juarez leží na hranici s USA. Město je hodně veliké a má skoro 2 miliony obyvatel. Tady již dva týdny žiji v komunitě Panny Marie Pomocnice křesťanů spolu s dalšími čtyřmi dobrovolníky. Dvě dobrovolnice, Norma a Adriana, jsou Mexičanky tělem i duší. Dále je tu se mnou Lukáš a Marianne z Rakouska. Obýváme malý domeček v centru města. Ředitelem naší komunity je Padre Hugo, komunitu salesiánů tvoří tři Padres - P. Lálo, P.Neto a P.Vito.
Máme v Juarez tři oratoře - Oratoř Don Bosko, Oratoř Lupita a Oratoř Domingo Savio. Kazdou oratoř má na starost jeden z Padres. Před příjezdem do oratoře jsem si myslela, že budu pracovat v oratoři Lupita, nakonec se to k mé velké radosti změnilo a mohu pracovat v nejmenší oratoři, která v Juarez je, v Oratoři Domingo Savio.
Tato oratoř je moc hezká. V oratoři pracuji spolu s Lukášem a P.Vítem. Lukáš je v Juarez již dva měsíce a tak mi vše ukazuje a pomáhá mi. V oratoři máme Kinder - něco jako školku pro malé děti, Primaria a Sekundaria - to jsou dvě třídy pro děti, které nemohou chodit do státní školy. Také je zřízeno Centrum pro zdraví - v tomto zařízení by měl fungovat doktor, zubař a psycholog. V tuhle chvíli nemáme nikoho. Snad se nám brzy podaří tuto službu zkvalitnit. Jinak oratoř je mrtvá na aktivity, fungují dva menší sborečky, velmi dobře funguje Liga fotbalu.
Fotbal milují všichni Mexičani a také, což pro mě bylo velkým překvapením, mnoho Mexičanek. V naší oratoři máme ligu fotbal, jak mužů, tak žen. Někdy ženy hrají více dravěji a mají více publika. S Lukášem a s P.Vitem se snažíme zapojit mládež z oratoře do přípravy aktivit, založili jsme skupinu pro probuzení oratoře. Základním problémem je nepořádek, všechny prostory, které máme k dispozici, jsou velmi špinavé, v některých chybí elektřina, světlo, voda. Tyto věci jsou drahé, ale mnoho se nám díky štědrosti patronů podaří koupit, ale uklidit to musíme my.
Práce mě baví, jsem hlavně s dětmi, učím se hrát jejich hry, povídáme si a poznáváme se. Připravujeme také něco jako dětský koutek pro děti, místnost, kde si budou moci menší děti, kterých je tu mnoho, hrát.
S jazykem zatím moc problémů nemám, řeknu si všechno, co potřebuju a když nerozumím, tak mi to buď polopaticky vysvětlí nebo to prostě nepotřebuju vědět. Někdy je to velká sranda a velmi zapojuji mimiku a gesta, někdy řeknu jedno slovo z celé věty a zbytek úkazů. V komunitě se mi líbí, rozumíme si a P.Hugo ředitel, navdory všem mexickým zvyklostem, má systém.
Všichni se mě ptají, jak mi chutná mexické jídlo, je dobré, ale bez chilli. Řídíme se tu jedním pravidlem, když ti Mexičan řekne, že to není ostré, pikantní, nikdy mu nevěř. Mohla jsem se přesvědčit na vlastní pusu a žaludek, že je to pravda. Ale zatím nemám díky Bohu žádné zdravotní problémy, žádné bolesti žaludku a podobně.
Tak to je zatím vše z mého mexického života. Jsem moc ráda,že tu jsem. Děkuju všem, kteří na nás myslí v modlitbách.
Z Juarez zdraví Jana Georgievová
Odkaz na fotky:
- http://archiv.mladez-sdb-cz.sadba.org/foto/dobrovolnici-v-terenu-foto/
