NĚMECKO - Hlaváčová Jitka + Hlináková Ludmila - Pro koho je tato škola určena

Ahoj všem! Zdravíme vás podruhé z ponurého Německa.

Počasí se nějak pokazilo a krásný barevný
a teplý podzim už je fuč. Včera v deset večer byly venku na teploměru asi 4 stupně. Některá rána, když vystrčím hlavu, tak už je bílá námraza…možná je to tím, že jsme tu sevření mezi dvěma kopci a sluníčku trvá dlouho, než se sem za námi prokouše…když holt přijdou mraky, jsme tu jak ve skleníku, ale když je sluníčko a vylezeme na kopec, vidíme pro změnu Alpy a to je panečku podívaná :-) jsme od nich necelých 100 km.

Ráda bych teď napsala něco podrobnějšího o vzdělávacím systému tady…

Zařízení, ve kterém pracujeme, je určeno pro mladé lidi, kteří mají nejrůznější psychické i fyzické problémy. Jsou to děcka z rozvrácených rodin, z nepodnětného prostředí, děcka adoptovaná, některá nemají dokonce žádnou rodinu, nebo jsou z dětských domovů. Mají různé tělesné handicapy, autismus, obrnu, třes a podobně. Někteří jsou na antidepresivech, nebo berou trvale jiné léky. Někteří se sem dostanou třeba i proto, že byli vícekrát nezaměstnaní či mají problém si nějaké zaměstnání najít. To, že se dostanou sem do Waldwinklu je pro ně ale myslim velká výhra. Tady je jim k dispozici široká nabídka oborů, kterým se mohou vyučit, je tu výborné volnočasové vyžití a co především, přístup všech pracovníků je tu opravdu přizpůsoben jejich těžké životní situaci.

Za 6 týdnů, které jsem tu již prožila jsem nezažila, že by tu nějaký vychovatel nebo učitel na děcka křičel nebo něco podobného, co mnohdy vidíme na školách a internátech u nás. Například jedna starší decentní dáma – paní učitelka, která vypadala na první pohled naprosto nepřístupně a odměřeně zvládla děcka v hodině s naprostým přehledem. A že bylo co zvládat. Děcka se o hodině normálně baví, chodí po třídě, nebo když někoho bolela hlava, prostě si ji opřel obličejem o lavici, zavřel oči a nevnímal…

Učitelé a vychovatelé tu mají s dětmi velkou trpělivost a myslím že se snaží maximálně chápat jejich problémy. Děsně se mi tenhle přístup líbí. Další věc, která tu je fajn je, že děcka jsou zde „pozorovány“ z mnoha pohledů. Ve škole od učitelů, v práci od mistrů, na intru od vychovatelů a podobně. Nejlepší na tom ale je, že jednou za čas se všichni tito lidé sejdou a může se toho zúčastnit i sám učeň a jeho rodiče a probírají se jeho úspěchy, neúspěchy, chování, další životní možnosti a podobně. Prostě je tu myslím děckám dávána zpětná vazba, což je v jejich situaci velmi důležité.

Jinak když sem přijde nový mladý člověk, nabízí se mu hned několik možností zařazení. Je to jakási profesní příprava pro děcka, která nemají představu o tom, co by chtěly dělat. Je to jakési kolečko, kdy obejdou různé obory a vyzkouší si, co by jim tak asi nejvíce sedlo a co by je bavilo. To trvá různě dlouho: (2-4 týdny, 3 měsíce, nebo 11-18 měsíců). Člověk, který ví, co chce dělat, tu má na výběr poměrně velké množství oborů:

DŘEVAŘSTVÍ (kde se učí vyrábět nábytek, nebo různé věci pro domácnost apod.) Kluci tu vyrobili pro jeden z našich internátních domů novou kuchyň, když jsem ji viděla, nemohla jsem uvěřit tomu, že to celé dělali učni ze střediska. Byla to dokonalá práce – jak z moderního obchodu. Dále je zde obor zabývající se ZPRACOVÁNÍM KOVU (učí se tam například technické kreslení a další věci) TISKAŘSTVÍ, něco jako RODINKA (kde se učí vařit – kuchaři, hotelnictví a další domácí práce), pak ZEMĚDĚLSTVÍ (aranžování kytek, zahradnictví…), dále ELEKTROTECHNIKA, a EKONOMICKÁ SPRÁVA (kde je možnost vyučit se pro kancelářské práce, prodavačem, obchodním poradcem a další).

Děcka chodí střídavě do školy a do práce. Myslím, že práce mají o trochu víc než školy, nebo je to tak zhruba stejně. Ze školy se na intr vrací tak kolem čtvrté hodiny.

Na intru mají dost velkou volnost. Jsou tu jedno, nebo dvoulůžkové pokoje, a v jedné skupině bydlí + - 10 děcek. Já mám ve skupince 9 kluků a žádnou holku. Nejdřív mi to bylo trochu líto, protože jsem měla připravené některé věci pro holky… ale teď jsem docela spokojená, protože kluci rádi hrajou hry a někteří i sportují, takže nemám problém :-) Když přijdou na intr, mají volno. To už tam jsme my a „čekáme“ je až přijdou domů. Pak s nima buď povídáme, nebo můžeme něco hrát, pokud je zájem. V 16:45 je večeře a po ní je opět chvíle volna a příležitost ke kontaktu ;-) Od 18:00 do 19:00 je studijní hodinka. To si dělají děcka úkoly, nebo se učí. My, pokud jim rozumíme jim můžeme pomáhat, nebo alespoň dohlížet, aby byl ve skupině klid a nerušili se navzájem.

Od 19:00 nastává volno, kdy hrajeme s dětmi různé hry, nebo s nimi můžeme jít do kina, povídat, nebo něco tvořit. Je tu výborná kuželková dráha, velká a dobře vybavená tělocvična, místnosti s kulečníky, kalča, místnost na kreslení, šipky, posilovna a podobně. Někdy třeba jen sedíme u stolu a hrajeme stolní hry. Kluci mě naučili super karetní hru a tak je teď pořád „otravuju“ aby ji se mnou hráli :-) Taky někdy hrajem Aktivity – což je v němčině docela zábava ;-) Kluci jsou ale celkem tolerantní, můžu napsat slovo, které uhodnu na papír a pak ho najít ve slovníku ;-) Je u toho docela legrace, třeba když nerozumim, co znamená slovíčko „feuerwasser“ ale nakreslím oheň a vodu a on uhodne co je na kartičce – tak z toho mám radost a řikám si, jak je ta jazyková bariéra někdy kouzelná :-) Taky hrajeme pexeso, to je docela baví, ale někteří jsou dost nesoustředění a obrací celou hru v podstat jen 4 karty pořád dokola. Mám tu také Ubongo, tak ho musím nastudovat a naučit ho kluky hrát, třeba je to bude bavit a navíc si budou tříbit koncentraci a postřeh.

Jinak spousta lidí z vedení Waldwinklu se nám tu snaží pomáhat a nabízí nám různé možnosti k trávení volných chvil. Takže Jitka třeba teď zrovna učí děti své vychovatelky hrát na kytaru a já jsem domluvená s jedním klukem ze střediska, co je tu na civilce, že se půjdu podívat k němu domů, protože rodiče mají koně a jízdárnu :-) takže se moc těším, že se třeba i projedu a pomazlím s koníkama…

No, dalo by se psát ještě spousta dalších postřehů a zážitků, ale necháme si zase něco na příště.

Mějte se všichni dobře, ať jste kde jste, ať se vám práce daří, uspokojuje a máte z ní dobrý pocit vy i vaši svěřenci :-) To vám přeju já a zdraví i Jitka

Čusík Lída pída ;-)

PS: Omlouvám se, ale fotek zatím moc nemám, když vytáhnu foťák, tak si tu zatím připadám jak turista a navíc kluci už na mě koukají tak trochu divně ;-) takže buďte trpěliví jako musím být já :-)