Mexiko - Jana - Juarez

Je to asi tři týdny, co jsme udělali speciální mši pro moje děti z ads. Nechala jsem jim udělat super trička...dobrou barvu, křiklavě zelenou, pak se jim trochu smáli, že vypadají jako Shreci, ale nevadí vypadá to dobře vesele. Při téhle příležitosti se sešlo všech 20 dětí, které mám a zároveň jejich rodiče, aby je viděli. Vcházeli průvodem s Padrem, nejprve jsem si říkala, jak tohle dopadne, protože tyhle děti chvíli neposedí a určitě nemlčí. Ale nakonec mě mile překvapily. Posadila jsem je nahoře při oltáři a byly opravdu v klidu. Díky Padremu. Během mše jsme jim předali trička a pak si je všichni oblékly a vypadaly fakt skvěle. Po mši jsme pořádali setkání pro rodiče. Začali jsme oblíbenou hru na králíky a králikárny a hráli všichni rodiče i děti a bavili se výborně. Pak jsem jim vysvětlila co to je ads (amigos de Dominico Savio), co děláme atd. a pak jim holky servírovali dort. Myslím, že to bylo dobré, přišlo tak 8 rodičů, za což jsem byla ráda, protože jak já, tak oni potřebují podporu s těmahle dětma. Ale děcka jsou zlatíčka.
Pak jsme se též 5. května byli podívat já, Marianne a Lukas na slavností průvod městem k příležitosti Bitvy o Pueblu. Bylo to něco jako u nás prvomájové průvody, teda aspoň tak jak si je představuji, na žádném prvomájovém jsem nebyla. Prostě spousta lidí a mašírovali policisti, vojáci, námořníci, hasiči, kowbojove, zdravotní sestřičky a školy. Zajímavé, že tady každá škola má svoji kapelu do vojny, tak je nazývají, je to sranda, něco jako dechovka...hodně bubnů a trubek. Užili jsme si to, na všechny jsme mávali jak sílení a dokonce nám podal ruku Pancho Villa, teda jeho představitel. Myslím, že ti lidi kolem si mysleli, co zas dělají ti Amíci...což je dobré pro nás, aspoň neděláme ostudu Evropě.
Teď se vám musím k něčemu přiznat. Tak jsme s Lukasem přestoupili zákon. Ukradli jsme jeden plakát s vojákem, který jede na autě a v ruce drží pistoli s velkým nadpisem PŘIŠLI JSME TI POMOCI. Pro nás to bylo něco tak originálního a unikátního, že jsme ho prostě museli mít. Tohle se prostě v Evropě nevidí....voják s pistolí, který ti přišel pomoci...možná dříve ano, ale to já si nepamatuju. Jezdili jsme kolem těch plakátů asi měsíc, až nám to nedalo, jeden den jsme zastavili přeběhli velkou silnici, strhli plakát a běželi zpátky. Lidi ze Sadby, nemějte obavy, už to nikdy neudělám a nikdo nás neviděl a navíc jsme vybrali plakát, který už byl napůl zničený. No asi to není nic chválihodného, ale byla to sranda....na ty stresy, co jsme teď měli nám to docela pomohlo nezbláznit se. Podívejte se na fotky, myslím, že se vám to bude líbit.
Další akci je Sportovní turnaj našeho děkanátu. Pořádáme ho v naší oratoři. V turnaji je zapojeno 8 farností a soutěží se ve fotbale ženském i mužském a ve volejbale i basketu. Prostě to frčí. Začali jsme 4. května v neděli, přišlo tak tří stovky mladých...především mladí biřmovanci a jiní, kteří je přišli podpořit. Atmosféra při zahájení byla super a oratoř byla plná mladých. Turnaj bude trvat 4 neděle a tu poslední bude velké finále a pak taneční zábava. Před každým zápasem se jim dá katecheze a pak se křičí pokřiky. Zatím to běží dobře, uvidíme jak to dopadne.
A teď to nejlepší a nejdůležitější. GRAN KERMES, 15. narozeniny oratoře. Už spoustu týdnů předem jsme to připravovali, sháněli, domlouvali, běhali atd. ale stalo to za to. BYLO TO TO NEJLEPŠÍ, CO JSEM ZAZILA V ORATORI. WOW.
Vše vypuklo teď v neděli. Den předtím v sobotu jsme dělali ještě festival na oslavu dne matek a pak měl ještě Padre něco jako vigilii na Ducha svatého. My jsme mezitím montovali pódium a dodělávali věci. Ráno v neděli jsem se probudila a jsme si říkala, snad to dobře dopadne, je to v rukou Božích, protože už jsme byli tak unavení a ještě zbývalo to nejdůležitější samotná oslava. Ale Bůh je BOUCHAČ. Všechno dopadlo skvěle. I přes únavu, i přes kiksy, i přes nedorozumění a stresy to dopadlo moc dobře, excelentně. Všichni byli spokojeni. Od rána se postavili stánky a lidi začali prodávat. S prodejem je to tak, že každá skupina, která je v oratoři si vybrala, co bude prodávat...sehnali si ingredience a to co prodali pak jde na oratoř. Prodej šel moc dobře. Prodalo se všechno do posledního a ještě jsme odpoledne museli rychle běžet do marketu koupit další várku, protože pořád bylo plno lidí. V deset hodin vše začalo mší svatou. Po mši svaté zahajovací proslov  a začalo se. Tancovali děti ze školky, pak jedna blízká spřátelená škola přišla a děti řekly jednu básničku, pak tancovali tanec dědečků, pokračovalo loutkové divadlo, po divadle přišli děcka z druhých dvou oratoří, tancovali svůj pokřik, pak děcka z Lupity tancovali skvěle jazz extremo a pak malé holčičky hawajske tance. Pokračovala skupina jazzu od jednoho kamaráda, muzika do pohody. Pak asi hodinová show klauna Froda, žonglování, balanco balanco atd. V pět hodin začala show oratoře při níž účinkovali všechny skupiny..imitace písniček, tance regeton, cumbia, pak jsem pozvali akademii baletu a ti měli též asi čtyři čísla....vše vyvrcholilo korunovací královny oratoře. Soutěž o královnu začala už dva měsíce předem. Jde o to, že skupiny si vyberou svoji kandidátku a vybírají peníze pro oratoř, každou  neděli něco prodávali, nebo dělali loterie, každá skupina svoje aktivity a všechno, aby nasbírali co nevíce peněz pro oratoř. Vyhrála to holčina Lucerito s rozdílem asi 8 tisíc od ostatních...fakt bylo vidět kus tvrdé práce... nejlepší je, že naše královna má teď taky 15 let, což je takové symbolické,že! Po korunovaci měla přijít skupina cumbia, ale nepřijeli...nestalo se vůbec nic, naopak myslím, že to bylo lepší. Přišli totiž cholos, ti, co opravdu každý den jsou v oratoři, můžete si je představit různě, jako hooligans nebo skejťáci...prostě naši kluci a udělali nejlepší rap show na světě. Vážně, jak začali, tak se sešlo tolik mladých, že bylo plno a rapovali a rapovali. Nevím úplně přesně, co říkali, věřím,že i srposťárny, ale to vůbec nevadilo, protože to byli sprosťárny na oslavu oratoře a salesiánů. Účinkoval jeden kluk, je to narkoman a je opravdu moc chudý a neví, co ze životem a vždycky byl jeho sen tancovat na nějaké akci v oratoři...vždycky tancoval jen tak když byla puštěná muzika a všichni se mu smáli, ale včera prostě perlil, vylezl na pódium a tancovala jak o život a bylo to super. Bylo to takové salesiánské. Pak se pustila hudba a chvíli se tancovalo, skončilo to asi tak o půl desáté. Proste super. Navíc celý den probíhal speciální turnaj ve fotbale na oslavu Dominga Savia, taky přijeli asi tři kolotočové atrakce a udělali jsme museum fotek 15 let oratoře, měli jsme skákací hrad a lidi, co malovali dečkám tvářičky. Pak ještě tradiční matachines, což jsou folklorní taneční skupiny, které tancují vždy na oslavách svatých patronů, pozvali jsme dvě skupiny a jak tancují na bubny, tak to dělalo skvělý dojem. Celý den bylo plno, moc lidí, vážně.Prostě už nevím, co více napsat, jsem z toho úplně nadšená a strašně spokojená. Jak jsme včera v noci přijeli domů, málem jsem umřela únavou, bolí mě celé tělo a nohy, protože jsem si chytráček nedala do bot ponožky, ale to nevadí, protože to stálo za to. Takže to je to, co se děje tady. Ovšem tím to nekončí oslavy již v menším pokračují celý rok a též nás čekají další akce, a už se chystá léto.
Jsem ráda, že to dopadlo tak dobře a hodně nás to namotivovalo pokračovat v práci. Tak to je pro dnešek všechno, abyste se neunavili. Jdu si dát quesadiu a spát. Všichni se moc opatrujte a napište mi prosím. Myslím na vás všechny v modlitbě.

Jana z Juarezu

• Tisk clánku
• Poslat odkaz