Pavel Ingr nám poprvé píše z Německa
Na začátku ledna odjel jeden z našich dobrovolníků, Pavel Ingr, na roční dobrovolnou službu do německého Regensburgu. Má se dobře, ale zřejmě ho začátek dobrovolné služby natolik vyčerpal, že se s prvním dopisem ozývá až teď :). Přečtěte si o tom, co tam vlastně jako salesiánský dobrovolník dělá.
Jmenuji se Pavel Ingr, je mi 26 let, od ledna 2007 vykonávám salesiánskou dobrovolnickou službu v německém městě Regensburg staročesky nazývaném také Řezno. Regensburg je 4. největší město Bavorska a nachází na dálničním spojení mezi Plzní a Mnichovem, chcete-li, tak také na nejsevernějším místě, kudy protéká řeka Dunaj. Samotná historie města je velice bohatá a sahá až do 5 st. př. Kr.. O této skutečnosti se může přesvědčit každý, kdo se aspoň na chvíli vydá do tzv. starého města, které je památkami doslova přecpáno. Za zmínku stojí např. Porta Pretoria (severní brána římského tábora Castra Regina) z roku 179 po Kr., kamenný most přes řeku Dunaj 1135-1146, dóm sv. Petra a jiné památky, na které jsou obyvatelé města nesmírně hrdí.
Samotné středisko je klasická oratoř se vším všudy, co k ní patří, tzn. fotbálek, kulečník, šipky a jiné volnočasové aktivity, které známe od nás z Čech. Jediným rozdílem je snad přítomnost ubytovacích prostor s kapacitou asi 70 lůžek, které slouží jak pro kluky z problémových rodin, tak také pro mládež z místních škol. Dalo by se říci, že je to něco mezi kolejí a dětským domovem. Celá budova má 3 patra a každé patro je určeno pro jinší skupinu. První patro slouží jako kolej pro studenty, případně pro již pracující mládež. Druhé patro je tak nějak mezi, slouží studentům i klukům, kteří se pomalu připravují na život se vším všudy, co k němu patří. Třetí patro, zde jsou ubytováni kluci z neúplných rodin, rozvedených nebo jinak nefungujících rodin, popřípadě kluci s lehčí psychickou poruchou, kteří navštěvují chráněné dílny a Bosco Haus jim slouží jako druhý domov.
Moje pracovní náplň se dá rozdělit do dvou částí. Dopoledne od 8:30 (pro někoho je i tato ranní hodina nepřekonatelná překážka) do 12:00 jsem spolu s Br. Johanes Rauchem v tzv. Stufenprogrammu, který je určen pro kluky od 16-24 let, kteří momentálně nenavštěvují žádnou školu, nechodí do zaměstnání, popřípadě se připravují na kvalifikační zkoušky. Tuto dobu většinou trávíme v dílnách nebo na blízké zahradě, kde se snažíme vypěstovat něco chutného pro naše mlsné jazýčky. Odpoledne, většinou od 15:00-20:00 jsem na vychovatelně, dá-li se to tak nazvat, ve třetím patře a spolu s vychovateli řešíme starosti, radosti, povinnosti i lásky „našich“ kluků.
A co říct na závěr, mám se tu výborně, kluci, salesiáni i ostatní zaměstnanci střediska mě přijali mezi sebe a při každé příležitosti mi dávají znát, že mezi ně patřím, a že jsem jejich součástí. A právě tato sounáležitost mi pomáhá překonávat jazykovou bariéru, která nás od sebe pořád dělí.
Pavel z Regensburgu
