Popříjezdové hodnotící setkání aneb ohlédnutí se za dobrovolnou službou
Třetí říjnový víkend byly ve Zdicích u Berouna hody. Výročí posvěcení tamního kostela, kolotoče, poslední burčák a veselka. Veselo ale bylo o tomto víkendu také na zdické faře. Sešla se zde skupina mladých lidí mající stejnou zkušenost- misijní dobrovolnictví.
Byli jsme vskutku unikátní uskupení. Zhruba dvacet mladých lidí mezi 19 a 35 lety, kteří minulý rok strávili dobrovolnou službou v salesiánských centrech v Indii, Demokratické republice Kongo, Jihoafrické republice, Svazijsku, Zambii, Bulharsku nebo v České republice. „Za tuto příležitost jsem moc rád. Je skvělé popovídat si o mém roce v Indii s někým, kdo prožil něco podobného, i když třeba v jiné zemi,“ svěřil se Cyril, který loňský rok působil ve městě Golaghat na severovýchodě Indie. „Zážitky ostatních jsou tak jiné, ale přitom tak stejné,“ dodává.
Přesně před dvěma lety jsme se setkali poprvé- prvním z osmi intenzivních víkendů začala naše roční příprava na dobrovolnou službu v rámci salesiánského programu Cagliero. Během přípravy jsme prošli víkendy zaměřenými na pedagogiku, psychologii, salesiánskou spiritualitu, první pomoc, krizové momenty či globální problematiku. Seznámili jsme se se všemi místy dobrovolné služby a měli jsme možnost setkat se s dobrovolníky, kteří již v některém z popisovaných míst působili.
Víkend nebyl jen o povídání a bezprostředním sdílení zážitků. Byl také o reflexi, o zamyšlení se nad kladnými a zápornými momenty naší dobrovolné služby, nad tím, co jsme tím získali a také třeba nad tím, kam se budeme ubírat dál. Růst trpělivosti, větší samostatnost, bezpodmínečné přijímání- toto se v souvislosti se „zisky“ z dobrovolné služby objevovalo nejčastěji. „Naučila jsem se, že se nemusím bát dělat věci, ve kterých nejsem zas až tak moc dobrá,“ dodala Anička, krátkodobá dobrovolnice v Bulharsku. Za skvělý průběh víkendu vděčíme Magdě Ehrlichové, která supervizi vedla.
Já jsem od konce září 2011 do července 2012 působila ve středisku pro děti z ulice v Demokratické republice Kongo. Jsem moc vděčná za rok přípravy, kterého se nám v rámci salesiánského programu Cagliero pro školení misijních dobrovolníků dostalo. Jsem vděčná za vědomosti a praktické rady, které jsme během přípravných víkendů obdrželi. A také za přátelství vzniklá mezi námi- dobrovolníky. Jsem vděčná za podporu během výkonu své dobrovolné služby- ať už mailem, telefonicky nebo modlitbou. A nakonec jsem byla moc ráda za tento víkend, který každý z nás (já určitě), myslím, potřeboval. Zastavit se po návratu z naší dobrovolné služby, urovnat si myšlenky a zážitky. A to, v čem ho ten rok změnil a jak chce pokračovat dál.
Děkuji za možnost misijního dobrovolnictví. Obdržíte tolik bohatství, kolik byste nedoufali.
Aksanti! (svahilsky „Děkuji“)
Iveta Pešatová
