MEXIKO - Pavlína Jasenská - Opravdu to tady žije

FOTOGRAFIE Z MEXIKA

Zdravím všechny ty, kteří na mě ještě nezapomněli a stále na mě myslíJ,

již je to druhý měsíc, co jsem „tady“ v Mexiku jako dobrovolnice a musím říct, že to tady opravdu žije (myslím ten duchovní životJ, ale „neduchovně takyJ) . Tento měsíc se  toho událo tolik, že doufám, že si na všechno vzpomenu, protože bych vám ráda o všem něco napsalaJ. Jak určitě mnozí z vás víte, tak 2. listopadu se tu (stejně jako u nás) slaví svátek všech věrných zemřelých, tzv. dušičky. Tady v Mexiku se tento den, tedy Día de los difuntos o Día de muertos (Fieles Difuntos), slaví s větší radostí a očekáváním, že se zase jednou setkáme. Předcházely tomu velké přípravy, ale ne zase tak velké jak bych čekala, ani se to neslavilo s tak velkou pompou, jak bych čekala, ale přece jen je potřeba ctít naše věrné zemřelé. Nicméně vše proběhlo v místní tělocvičně – el gimnasio – kde se již den předem instalovaly oltáře o sedmi stupních. Sedm stupňů reprezentuje sedm hlavních (smrtelných) hříchů. Každé centrum mělo svůj oltář, ať už San Pablo, Juan Pablo II., Laura Vicuňa nebo P. Kino (Colosio) a také si ho řádně vyzdobilo. Na každém stupni se nachází něco jiného – úplně nahoře je fotografie svatého, podle kterého je pojmenováno centrum. Pokládají se vonné tyčinky, svíčky, plody země - kukuřice, semínka, ovoce, dýně, květiny, voda, víno, dále tzv.  calaveras – miniaturní lebky, které se ale dělají z cukru nebo čokolády, další sladkosti, nějaké jídlo, popřípadě alkoholické nápoje. Dále se mohou položit osobní předměty zesnulé osoby, kdy se také na jeden ze stupňů umístí fotografie zemřelého. Pod oltářem se pak udělá kříž, ať už z květin, popela a já nevím z čeho. Specialitou je tzv. papel picado – vystřihovaný papír (dírkovaný ozdobný papír) – používá se na to tzv. papel chinoJ. Měla jsem možnost si také pár ozdobných papírů vystřihnout a není to nic těžkého, je ta jako když se dělají vločkyJ.

Vše tedy vyvrcholilo slavnostní mší svatou 2. listopadu v 18:00. Na oltářích se rozsvítily svíčky, zapálily vonné tyčinky, takže tělocvična byla plná kouře a některým se dělalo špatněJ. Po mši svaté následovalo malé občerstvení, kdy se podávala horká čokoláda a místní specialita určená pro tento den - pan de muertos („chléb mrtvých“) – je to sladký chléb, takový bochánek, který se posype buď cukrem nebo nějakými oříšky – moc mi chutnal, je výborný!!!! Také se vytváří tzv. calaveritas – rýmy, satirické verše, které se vytváří „na tělo“ ještě žijících osob, kdy zosobněná smrt (la muerte personificada) žertuje s reálnou osobou – tyto verše slouží pro zasmáníJ

Nesmím také opomenout jednu událost, která se udála již dříve, tedy ve středu 31. října a to tzv. zpívaný růženec (rosario cantado), který zpívaly místní děti, které obvykle zpívají na nedělní mši svaté, pod vedením své maestry a jednoho pána – známý jako El Don - J, který moc hezky zpívalJ Sešlo se mnoho lidí a bylo to velkolepé. Každý růženec měl svůj úmysl. Např. se prosilo za různé řemeslníky, za staré, nemocné lidi, za lidi bez domova, za opuštěné děti, za potraty, za děti zneužívané …. Bylo to sice trochu delší, ale moc se mi to líbilo!!! Při každém mystériu procházely středem tělocvičny děti, převlečené za různé svaté, a přinášely s sebou květiny. Několikrát se to opakovalo. Na závěr se prosilo za kněze, přičemž všichni přítomní vztáhli ruce na padreho Carlose (to je můj direktor!) a modlili se za něj. Také se posvětila voda, kterou jsme byli pokropeni. Na závěr se opět podávala horká čokoláda se skořicí a tzv. bollitos – malé dortíčky – také moc dobré!!!

Také bych vám ráda napsala pár řádků o setkání mladých, kterého jsme se my dobrovolníci a pár dalších nadšenců, jakožto mládežníci, zúčastniliJ Toto setkání tzv. MJS (Movimiento Juvenil Salesiano) probíhalo ve městě St. Luis de Potosí (ve stejnojmenném státě). Toto setkání bylo víkendové, tedy začínalo se již v pátek a končilo se v neděli. My jsme ale vyrazili se značným předstihem, protože cesta do St. Luis de Potosí trvá zhruba 20 hodin autem. Vyrazili jsme tedy již ve středu v 6:00 ráno. Strávili jsme 8 hodin v autě, než jsme dorazili do oratoře Don Bosco v Los Mochis, kde nás čekala přestávka a taky bohatá večeře. Druhý den velmi brzy ráno (4 hod) jsme vyrazili směr St. Luis de Potosí, čekala nás 16- ti hodinová cesta. Na místo jsme dorazili asi ve 22:00. Jak takové setkání probíhá asi mnozí z vás víte – různé skupinky, povídání, rozebírají se různá témata, workshopy, hry, společné modlitby, mše, atd. Mimo jiné jsem se zúčastnila i tzv. junty ads – amigos de Domingo Savio - uskupení, které se schází každou sobotu za účelem hrát hry, povídat si atd.) - ads je jedno ze společenství mladých, které tady v Mexiku existuje, tedy i v naší oratoři v Nogales:-) No a v neděli nás čekala mše, společné hry na závěr, hodnocení, rozloučení a zase ta úmorná cesta nazpátekJ

Proběhla tady také jedna velmi významná a noblesní událost (15. listopadu) – salesiánská večeře (Cena Salesiana), která probíhá každý rok a opravdu v honosném stylu. Je to totiž večeře pro tak zvaný patronát (patronato) – tedy lidi z nejvyšších vrstev, kteří přispívají na salesiánské dílo. Podávalo se sushi, paella (typické španělské jídlo), carne asada, ensaladas (různé saláty), steaky, kuře, … všechno tohle jsem vyzkoušela a musím říct, že mi chutnalo jak sushi tak i paella, obě tato jídla obsahují totiž marisco (plody moře – krevety, mušle…), které není zrovna mým oblíbeným jídlem.

Tento měsíc čekala „naše kněze“  Formación pastoral (kněžská formace) tak nás asi 14 dní byla tak polovina komunityJ a my dobrovolníci měli takové malé prázdniny.  

No a abych nezapomněla, tak zítra, tedy v neděli 2. prosince, nás čeká Peregrinación al Santuario de Guadalupe (Pouť Panny Marie „Guadalupské“ – La Virgen de Guadalupe) a v úterý vyrážíme na setkání dobrovolníku do Mexicali, ale na to se můžete a musíte těšit až v příštím dopiseJ.

Jo a co jinak dělám, když zrovna nejsme na cestách? Každé úterý a středu chodíme pomáhat do místního komunitního centra Colosio (jak jsem již psala v předešlém dopise)

 a každý čtvrtek a pátek jsem začala docházet do Estancia infantil de Mamá Margarita (komunitní školka). V sobotu dopoledne navštěvuji komunitní centrum San Pablo a podílím se na přípravě dětí k prvnímu sv. přijímání. Každé komunitní centrum má své katechetky, které mají na starosti přípravu dětí, které chtějí přistoupit k prvnímu sv. přijímání. Děti se zde učí pod širým nebem, je zde pouze takový přístřešek, který slouží jako „kostel“ (slouží se zde mše sv.) a jako úkryt před deštěm.

 Jinak v našem komunitním domečku dělám vše, co je potřeba, umývám nádobí, peru, občas žehlím, uklízím, atd. My dobrovolníci jsme tu zkrátka pro všechnoJ. Také se již pomalu připravujeme na jednu z nejvýznamnějších událostí roku, tedy alespoň pro křesťany, na příchod našeho Pána Ježíše Krista. Vánoce budu trávit tady v Mexiku a už se na ně moc těším. Podívám se do dalšího města v Mexiku, do Guadalajary – vánoční prázdniny, tedy i Štědrý den, budu totiž trávit tam. Odtud totiž pochází Margarita – druhá dobrovolnice tady v Nogales a moje spolubydlící, která mě (doufámJ) vezme s sebou!

Tak doufám, že jsem se moc nerozepsala, ale myslím, že to stojí za to!!!!

Všechny Vás moc zdraví Pája (Pavi, Pau, Paulina, Pava, Guera – jak mě oslovujíJ)

FOTOGRAFIE Z MEXIKA

• Tisk clánku
• Poslat odkaz