JAR - Magdalena Švábová - První dopis

Zdravím všechny do ČR i jinde po světě. Konečně posílám první delší dopis z JAR. Doufám, že se v něm dozvíte všechno, co byste chtěli vědět. :o) A také Vám děkuju za všechna povzbuzení, která mi posíláte. Přeju Vám krásný a požehnaný čas. Magda

První dopis z Johannesburgu

Zdravím vás všechny po prvních týdnech v Africe. Téměř celý první měsíc jsme měli s Anežkou úžasné štěstí. Nebo to byla spíš Boží milost, která nás do Johannesburgu přivedla v době, kdy zde svou dobrovolnou službu končil slovenský dobrovolník Marian (na fotce uprostřed). Ten se nám na první měsíc našeho pobytu zde stal průvodcem, ochráncem, strážcem a občas i překladatelem kdykoliv jsme to potřebovali. Díky tomu byl celý první měsíc mnohem snadnější.

První týden po příjezdu byly ve škole stále zimní prázdniny, takže jsme měli program volnější a mohli navštívit zajímavější části Johannesburgu. Johannesburg je největší město v Jihoafrické republice. Podle starších záznamů tu žije kolem 3,5 milionu obyvatel. Dnes se číslo jistě ještě zvětšilo. Má několik velkých čtvrtí. Některé jsou nebezpečnější než jiné. Náš dům je ve čtvrti Ennerdale, ale učíme ve škole ve Finetown. Ve Finetown žijí pouze „černí“ obyvatelé a je to vlastně jeden velký slum. Ennerdale je mnohem bezpečnější. I tak ale musíme mít v domě alarm, dva hlídací psy a ještě náš dům celou noc hlídá placený hlídač. V oknech i před dveřmi máme mříže. A nesmíme vycházet pěšky po setmění. Ale není to tak hrozné, jak se může zdát. Cítím se tu naprosto v bezpečí. Konec konců člověk je v bezpečí, jen pokud je Boží dlani. A právě to zde cítím opravdu mocně.

Ve škole, kterou vedou sestry Salesiánky, se pomalu dostáváme k práci, kterou budeme dělat po zbytek roku. Zatím učím několik dětí matematiku, protože jsou z různých důvodů pozadu za svými spolužáky. Nikdy by mě nenapadlo, že bych já mohla učit matematiku. Navíc v angličtině. Ale opravdu mě to baví.

Mimo to pracujeme s Anežkou ve škole všude, kde je potřeba. Hrajeme si s dětmi při přestávkách a odpoledne po škole. Neskutečnou pozornost tu mají naše vlasy. Černé děti mají úplně jinou strukturu vlasu. Proto se jim tolik vlní a nikdy jim moc nevyrostou. Proto jsou ohromené z našich vlasů a největší odměnou pro ně je, když nás mohou česat. (Doufám, že mi po roce ještě nějaké zůstanou.) Mnohokrát při hraní s dětmi taky lituju, že nemám víc rukou. Děti se přetahují o výsadu držet mě za ruku, nebo stát vedle mě při hře.

V pátek odpoledne se tu konají oratoře. Děti si tam hrají různé hry a nakonec mají krátké slovo pro křesťanský život a společně se modlí.

V neděli si tu můžeme vybrat, jestli chceme navštívit mši v angličtině, nebo mši v místním jazyce Zulu. Mši v Zulu sice nerozumím, ale ohromě mě nadchla atmosféra, která je tam cítit. Mše trvá kolem dvou hodin. Lidé zpívají, tančí a radují se v Boží přítomnosti. Tito lidé si opravdu vzali k srdci to, že mají neděli slavit. Každá mše je jedna velká slavnost. A lidé se z ní radují. Je to jednoduše ohromující.

Taky už jsem tu oslavila svůj svátek. Anežka mi připravila úžasné překvapení. Tak Vám posílám fotku, abyste věřili.

Na závěr bych se s Vámi chtěla podělit o jednu zajímavost. Na tento týden je v mém diáři napsaný verš z Bible z knihy Skutků 26, 22. „Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými.“ Každé slovo přesně vyjadřuje, co tu prožívám. Sama bych nikdy nebyla schopná odjet, natož tu zůstat celý rok. Ale Bůh mi pomáhal každý den před odjezdem a pomáhá mi i každý další den tady. Skutečně skoro hmatatelně cítím jeho sílu, která mě drží. Nikdy předtím jsem jeho pomoc necítila a také nepotřebovala tolik, jako tady. A jen díky Boží pomoci teď stojím uprostřed misijního díla v Jihoafrické republice – před velkými i před malými. Stojím tu jako svědek moci Boží, která dělá zázraky. Dělá zázraky s lidmi a dělá zázraky skrze lidi.

Tak Vám přeju, aby měl každý z Vás možnost, tak jako já, prožít mocně Boží pomoc a mohli jste se stát pro lidi ve Vašem okolí prostředníkem, skrze kterého Bůh koná mocné činy.

Magdalene