7. přípravný víkend Cagliero - Pardubice

Právě o různých rizicích, která na dobrovolníky v zahraničí mohou čekat, jsme se na sedmém setkání dobrovolníků Cagliero v Pardubicích bavili nejvíce.

Hned v pátek večer vyzkoušela bývalá dobrovolnice Eva Hernová, jestli v zahraničí nebudeme trpět hlady. Přichystala nám večeři v indickém stylu – rýži se zeleninou, vše posypané chilli, takže nás pusa pálila jako hrom. Chutnalo nám, a tak jsme měli problém snad jen s nabíráním večeře pouhou rukou; příbory v Indii nemají.

Druhý den ráno jsme hned po snídani vyrazili na hřiště. Čekalo tam na nás asi dvacet cedulí s básničkami. „Byl jeden dědeček z Tahiti, a ten si potrpěl na hity. Skládal hity v esperantu, až si vymkl čelist z pantu, ten starý pišišvor z Tahiti,“ stálo například na jedné z nich. Rozdělili jsme se do dvou skupinek a v každé z nich jsme si zvolili zástupce. Poté jsme se rozutekli k jednotlivým básničkám; měli jsme za úkol si vždy jednu z nich zapamatovat a vrátit se k zástupci, který se básničku musel naučit od nás. Teprve poté, co ji zástupce bez chyby a s náležitým výrazem přednesl Pavlovi, dostala skupinka bod.

Zástupkyním Martině i Petře se po hodině začali všichni dědečkové z Barbadosu, Karlových Varů i Pobřeží Slonoviny pěkně motat, proto jsme se vrátili zpět mezi čtyři zdi, kde na nás čekal Pavel Nováček z Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své přednášce nás seznámil s možnostmi rozvojové pomoci – které země se zapojují a které země ji přijímají, jakým způsobem se pomáhá a jaké jsou vyhlídky do budoucnosti.

Odpolední program patřil dobrovolníkovi, který ví víc než dobře, na co je potřeba si v rozvojových zemích dát pozor. Marcel Drlík strávil s přestávkami několik let ve Středoafrické republice; působil tam jako lékař. Nejprve nás seznámil s obecnými riziky zahraničních cestovatelů – s nemocemi i možnými úrazy, a zároveň nám popsal, jak se chovat, aby člověk všem nástrahám pokud možno vyhnul. „Sežere tě tam lev, dostaneš AIDS, zastřelí tě kalašnikovem,“ pobaveně popsal, jakou představu měli jeho známí o Africe, do které se chystal. Pro všechny případy nám dal na závěr poměrně krátký, ale o to atraktivnější kurz rychlé pomoci.

Večer jsme si zkusili předvést prezentace o zemích, do kterých se hodláme vydat. Dozvěděli jsme se například, že Markétinou největší vášní je skládání lega a že Tydýt je ve skutečnosti tichý a nenápadný fanoušek numismatiky, který na nás svoji extroverzi jen hraje.

V neděli ráno jsme pak zasedli ke stolům, abychom si napsali dlouho očekávané testy ze znalostí a jazyků. Pak už jen oběd a hurá domů.

Místo závěru si dovolím jednu z básniček, která mě obzvlášť chytla u srdce:

    Byl jeden dědeček z Tokaje,

    sedával na vejcích kvokaje.

    Zní to jak pohádka –

    vyseděl kuřátka,

    ten starý čipera z Tokaje.

No řekněte – nebyla to krásná hra?

Za účastníky víkendu a budoucí dobrovolníky v Indii Kája Dvořák

• Tisk clánku
• Poslat odkaz