5. přípravný víkend Cagliera
Přečtěte si, jak jsme si užili pátý přípravný víkend Cagliero v Ostravě.Už jde pomalu do tuhého – a nemám na mysli zrovna mrazy, které v minulých týdnech sužovali naši vlast – vždyť my už jsme za půlkou! A že to pěkně rychle uteklo.. Jako by to bylo včera, co jsme si nesměle skládali komplimenty v Hradci Králové, a už je za námi pátý víkend!
Tentokrát jsme po dvakráte složili hlavy v útulném středisku salesiánů z Ostravy. Pravda, cesta pro mnohé z nás nebyla nejkratší, ale rozhodně jsme se na ní nenudili.. Jen pan průvodčí musel nevěřícně kroutit hlavou, když míjel přeplněné kupé, z něhož se za doprovodu kytary, chřestítek, tyček (a kdoví čeho dalšího) mocně ozývalo „Já mám kocábku náram, náram, náram...“, „Pramen zdraví z Posázaví“ a mnoho a mnoho dalších hitů..
Po šťastném příjezdu, ubytování a letmém obhlédnutí střediska následovala večeře. Když člověk přemýšlí o dobrovolné službě v cizí zemi, jedním ze strachů pro něj může být i místní strava – to ale rozhodně neplatí o přípravných víkendech! Jako už tolikrát, zvládaly to holky po celou dobu na 1*. A že to hned od začátku neměly lehké – páteční večeře se nesla v duchu Bulharska.
A nejen večeře, ústředním tématem celého večera bylo dobrovolnictví v této slovanské zemi. Měli jsme tak příležitost vyslechnout si poutavé příběhy některých našich předchůdců, alespoň na fotkách zahlédnout místa jejich působení, zapamatovat si několik slov, jež musí zmást snad každého Čecha,.... (Tak například Bulhar zmínivší „bašta“ nemluví o jídle, ale o otci; slovo „úžas“ zas přejde přese rty člověka třesoucího se hrůzou a pošle-li vás někdo „doprava“, rozhodně se vydejte raději rovně. A to ani nemluvím o opačném kývání a jiných záludnostech...). Vše jsme nakonec zakončili společnou modlitbou se zpěvem bulharských písní.
Na druhý den ráno jsme byli probuzeni písní, a měli jsme přednášku od Člověka v tísni :). Opravdu, až do nejvýchodnějšího českého krajského města za námi přijel Pavel Košák, aby nás připravil na kulturní šok, jenž nás na naší službě nejspíš potká. Jeho přednáška byla vážně skvělá – krom Rudly (plyšák, který dostal darem pro své děti a na němž demonstroval vykládanou teorii) jsme poznali spoustu věcí, na něž bychom si měli dávat pozor.
Po obědě jsme si protáhli kosti pobíháním po venku. A neběhali jsme jen tak bezúčelně – v rámci hry, kterou uvedl sám Pascal Chavez osobně (resp. věrohodně zahraný), jsme pátrali po stopách salesiánského misijního díla. Schválně: Víte například, kdy se salesiáni dostali do Číny?
Jaké to překvapení – po návratu do přednáškové místnosti na nás čekaly dvě nové tváře (abych byl přesný, vlastně tři). Pozvání přijal ukrajinský dobrovolník David a peruánská učitelka Margarita, dva cizinci poměrně krátkou dobu žijící v České republice. Povídali o sobě, o svém pohledu na Čechy i naši vlast, o svých plánech.. Bylo toho hodně a dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí: u nás je prý mnohem více smogu, než je na Ukrajině; na druhou stranu jsou evropané/Češi mnohem lepší tanečníci, než se v Latinské Americe traduje. A česká kuchyně, potažmo pivo, rovněž sklidily pozitivní reakce :)
Před večeří jsme ještě stihli pokročit v plánování Velké hry do Teplic (o ní více až příště), po ní pak přišla na řadu netradiční křížová cesta. Myslím, že zvolena byla skvěle a do podloubí zešeřelého kostela pěkně sedla – tedy alespoň já jsem si odnášel silný zážitek. Co pak s načatým večerem? Kdo chtěl, mohl shlédnout snímek o Donu Boskovi. Ostatní se zařídili různě – někteří šli prozkoumat taje noční Ostravy, někteří zvolili společenské hry a ještě jiní zpívali, co hrdlo ráčilo.
Poslední den našeho víkendového pobytu v Ostravě jsme začali krátkým rozjímáním a ranními chválami. Posilněni snídaní, vyrazili jsme o něco později do místního kostela na mši sv., během níž došlo i na krásná svědectví dvou z nás – tak se mohla i farnost trochu dotknout našeho nadšení.
Čas před obědem byl věnován zážitkům z Indie. Není tomu dlouho (ale to vy jistě víte), co se vrátili dva z našich vedoucích – otec Jaroslav a otec Jaroslav :) - z cest po této vzdálené zemi. Vřele vám doporučuji navštívit nějakou jejich přednášku, zažili tam totiž mnoho zajímavých věcí a navštívili nejen místa působení P. Johna Meda, ale i ty, kam byli a jsou vysíláni dobrovolníci (a s jedním z nich, tedy už skoro „z nás“, se dokonce setkali).
A pak už jen zmiňovaný oběd, úklid a hurá domů. Stesky z loučení jsme opět zaháněli hlasitým zpěvem. Byl to prostě úžasný víkend. A nyní rozhodně nemám na mysli bulharský význam. Věřím, že jsme se všichni opět vraceli nejen o něco chytřejší, ale i nabytí novou silou.
Takže 5 setkání za námi, 3 ještě zbývají. A co pak? Budeme dostatečně připraveni na „džungli tam venku“? To ví jen Pán :)
Всичко хубаво
Dominik M.
