3. přípravný víkend Cagliero F ve Zlíně

Ve Zlíně se konal 3. přípravný víkend dobrovolníků, který byl ve znamení zážitkové pedagogiky, her a tématickém večeru o dobrovolnictví v Německu. Dále jsme se dozvěděli, kde všude působí salesiánská rodina u nás v ČR.

Je pátek večer 15. února, a sluníčko už dávno za horami a já si tak šlapu do kopečka směrem na Jižní svahy… Nevíte kde to je? Toš to je přeca na Moravě ve Zlíně! Čeká nás další víkend Cagliero na téma HRA, všude je bílo a tak to se těším na bobování a všechny ty akční hry, ale hlavně na všechny lidičky, které jsem už zase měsíc neviděla.

Po dlouhém cestování nás čeká vydatná bašta. Vzhledem k tomu, že víkend je v duchu Německa, večeříme čínské nudle. Plná očekávání na večerní akční hru… jsem bohužel zklamaná, neboť na programu je film. Snad se i trošku blížíme Německu – film je o Africe – Hotel Rwanda. Je to sice krásný film… ale najednou slyšíme hlasitý křik na chodbě. Záhy zjistíme, že se něco stalo a musíme opustit středisko, kde bydlíme. Abychom byli méně nápadní, proto nás rozdělí do dvojic, či trojic, bereme si všechny věci a vydáváme se „do neznáma“. Naštěstí nám dají mapu a informace, jak se dostat do azylu. Není to však jednoduché, po cestě jsou různé překážky, mapy jsou nepřesné, sami přesně nevíme, co se děje, co nás čeká… To však prověřuje naše odhodlání, trpělivost a týmovou spolupráci! Díky Bohu nakonec nalezneme azyl u jedné úžasné rodinky, která se o nás krásně stará. Vše dobře skončí, ráno se můžeme vrátit zpět na středisko.

Teď už nás čekalo opravdu Německo a všichni pohromadě se vrháme na snídani i s německým pokřikem. Hodnocení uplynutého večera nás vpravilo do následující přednášky: teorie her, přípravy apod. Své mozkové závity necháváme odpočinout při obědu, kdy nás čeká německá specialitka. Odpoledne již zkoušíme naše hry, které jsme si měli připravit doma. Ať je to ukazovačka, stavění příšery, honička nebo zákeřný suk s mašličkou – u všech her jsme se hezky zapotili a snad některé využijeme při naší dobrovolné službě.

Navečer již nás zasvětili do Německé hudby, tanců, her, přírody a informací Bernhard – německý dobrovolník a Jitka, která byla rok v Německu na dobrovolné službě. Vše jsme shrnuli do společné mše svaté a adorace. A pak už na kutě…

Ráno raníčko, hurá… zase je na co se těšit! Ještě než vyrazíme na mši svatou, porozhlédneme se po celé naší republice a hledáme, kde všude působí Salesiáni Dona Boska. Ještě že nám s tím pomohl Štěpán, který to má v malíčku. Teda na taháku, který ještě k tomu vysypal na chodbě, a my to museli sbírat. Krásná mše svatá, po ní informace o dalších setkáních, úkolech a zamyšlení nám určují již bohužel konec víkendu. Zase to loučení. Ale za měsíc zase… tak už se mám opět na co těšit!