7.setkání dobrovlníků Cagliero,ročníku D

NAMASKÁRA Ať se nám to líbí nebo ne, čas letí rychle a na nikoho nečeká. A tak za sebou už máme předposlední – sedmý víkend, který proběhl ve městě, které je známo především největší nebezpečností v užívání tvrdých drog – a to především „perníku“ – tedy v Pardubicích.

Když jsme dorazili k salesiánům, hned jsme se vrhli do kuchyně, a to ze dvou důvodů. Prvním bylo pozdravit Janu a přivítat se s těmi, kteří přijeli dřív, druhým bylo samozřejmě obhlídnutí situace, jak je na tom večeře, zda už aspoň voní :-) Duchapřítomná Jana však neváhala a sotva nám podala pravou ruku na přivítání, už nám nabízela ruku levou, ve které držela „nějaký“ papír se slovy, že večeři dostane jen ten, kdo se naučí do sedmi hodin indický „Otčenáš“. Ti co dorazili za pět sedm stihli jen: Paralogadali iruva,…:-D

Vzhledem k tomu, že v Indii se jí rukama, vytvořila se po cestě vlakem u jediného umyvadla, kde bylo mýdlo, značná fronta. Večeře ale byla výborná! Indická rýže s kari a feferonkama, :-) kterou ocenila hlavně Zdíša a Jitka, které mají zjevně hodně rády ostrá jídla :-) Jediné co snad mohli někteří jedinci ocenit, bylo, že nejspíš v obchodě neměli „Anklbens“ a rýže se tak dala rukou poměrně snadno nabírat. Po večeři nám Evča Slabá představila formou prezentačky a jakési „soutěže“ Indii, zemi, kam se letos chystají 4 dobrovolníci. Po večerní – indické modlitbě jsme konečně po celodenním trmácení mohli zalézt do pelíšků.

V sobotu ráno (musím ale podotknout, že někteří považují 6:30 za ještě hlubokou noc) jsme se sešli v kapli na ranní chvály, rozjímání a mši svatou. Když jsme pak naplnili bříška – někteří vánočkou kombinovanou se salátovou okurkou – viď Martine :-) jiní chlebem s nugetou, přesunuli jsme se do společenské místnosti, kde jsem ještě probrali nudné ale nutné informace týkající se smluv, pojištění a tak vůbec. Ještě to dopoledne jsme byli „donuceni“ napsat dva testy. Znalostní ze všeho, co jsme se doposud na víkendech naučili a jazykový, podle toho, do jaké země se chystáme. Ještěže před testem bylo krátké shrnutí víkendů a ti co se zapomněli naučit, si tak mohli aspoň osvěžit, co se na víkendech probíralo. Díky některým, (nebudu jmenovat Filipa, aby mu to nestouplo do hlavy) jsme se při opáčku celkem i pobavili…humor však některým z nás došel ve chvíli, kdy nám Jana rozdala jazykové testy. Po sobotním obědě se našemu společenství věnoval MUDr. Marcel Drlík, který se nám snažil předat co možná nejvíce svých zkušeností a vědomostí ze zdravovědy. Jeho přednáška byla zajímavá, doplněná kušenostmi z Afriky, kde víc než rok působil jako lékař v nemocnici. Ujistil nás, že malárie není třeba se obávat a že nám v rozvojových zemích skoro žádné nebezpečí nehrozí. Pro některé byla jeho přednáška možná spíš opakováním, pro mnohé však možná také doplněním informací. Někteří z nás si zřejmě až na sedmém víkendu díky této přednášce uvědomili, do čeho se to vlastně zapletli a proti čemu „všemu“ se mají nechat očkovat. Neumím si představit, jak se to stalo, ale někteří z přednášky odcházeli s oběma rukama v obvazech – že by prevence?

:-) Když už jsme byli všichni dostatečně informováni a také vyhladovělí, rozloučili jsme se a vrhli se opět do kuchyně, kde byla připravená večeře.

Pája nám pak pověděla něco o Fair Trade a ochutnali jsme i nějaké „tradeovské speciality“. Když už byla dostatečná tma na promítání,zkusili jsme si navzájem představit své prezentace. Škoda jen, že jsme byli rozděleni do dvou skupinek a nemohli jsme tak vidět všechny. Ale aspoň se máme na co těšit do Prahy na slavnostní vyslání. Před večerní modlitbou jsme ještě měli možnost shlédnout videozáznam, kde Pascual Chávez sděloval poslání Dona Bosca na letošní rok. Zas bylo před spaním o čem přemýšlet :-) Pak už bylo tolik hodin, že nezbývalo než pomodlit, vyčurat a spát....JENŽE...už jste na sobě měli někdy opravdové a odborně poskládané sárí?? No právě. My taky ne :-) a tak jsme se my ženské sešly a Jana, která měla očividně bohatou praxi v indickém oblékání, nám je pomohla obléknout :-)

V neděli ráno po modlitbě jsme posnídali a vydali se na společnou mši do místní kaple. Mše byla doplněna místním sborem, takže jsme si mohli i zazpívat nám známé písničky a přispět tak slavnostní atmosféře. Po mši už na nás čekal Pavel Nováček, vedoucí katedry rozvojových studií UP v Olomouci, který nám přednášel o situaci rozvojových zemí a globalizaci obecně. No a jak to tak na přípravných víkendech chodí, pomalu jsme se po jednom..po dvou...začali vytrácet a utíkat na vlak či autobus, abychom se dostali zpátky do svých rodných či studijních měst. Kdo vydržel, dostal ještě dobrý oběd, aby mu po cestě nekručelo v bříšku. Uklidili jsme po sobě, rozloučili se a...za měsíc v Praze ahoooj...

Za dobrovolíkdy,

Lída Hlináková