5. setkání dobrovolníků Cagliero, ročníku D

Po chvíli zmateného hledání (alespoň pro mě) se přede mnou objevila budova Jaboku, schovaná ve změti uliček. Prvním přivítáním byl neznámy ženský hlas v telefonu, abych se dostavil k vyřízení etiopského víza – jaké to překvapení – někde v budově. Jelikož jsem samozřejmě nešel podle instrukcí, došel jsem na místo setkání, aniž bych co vyplňoval, tudíž jsem se musel vrátit a vše napravit. Udivilo mě akorát, že etiopské celní úřady jsou dobře zařízené, vaří se tam jídlo a stará se o vás běloška (že by to bylo sehrané??).

Vše se vyřešilo u večeře. Madla Kabelková, bývalá dobrovolnice v Etiopii, nám tuto africkou zemičku dnes přiblíží. Jak už je zvykem, rád bych se zastavil u tradičního jídla, které se dnes taktéž podávalo. Afrika vás vždy překvapí. Zvyklí na nejhorší z minulého víkendu (pro připomínku – bukari s hrachem) jsme byli postaveni před další výzvu. Servírovalo se něco jako kuře na paprice s kostmi (!!!), což potěšilo zvláště vizuálněJ. Samozřejmě se jedlo rukama (respektive chlebem, který si jako naběračku do té doby nikdo nedovedl představit). Po uvedení do etiopských reálií jsme si mohli sami vyzkoušet, jaké to je na etiopském tržišti. Dostali jsme papírky na nákup v amharštině a starej se.. Přece ale nejsme žádná ořezávátka, a tak to pro nás nebyl problém a za chvilku jsme již vesele kupovali, co se dalo.

Po večerním rozjímání jsme se odebrali na kutě. Mužská polovička dostala vskutku luxusní ložnici rozměrů nevídaných – tělocvičnu. Celkový dojem kazil snad jen počátečný zápach, který tu ještě visel ve vzduchu po večerním fotbálku neznámých návštěvníků. Připraveni na nejhorší – budíček byl po šesté hodině ranní (!) – jsme ulehli.

Každý zná ten pocit, že ještě ani neusnul a už musí vstávat. Trošku jsme pookřáli při kytarovém vystoupení Jany (je to víkend od víkendu lepší, příště ani neusneme očekáváním na další ranní umělecký prožitekJ). Dopolední program naplila interaktivní přednáška o interkultuře v podání Pavla Košáka z Člověk a v tísni. Od Madly Kabelkové jsme se taky ještě dozvěděli, co je to vůbec kulturní šok, kolik má fází a jak vás může úplně dostat. Odpoledne přišli hosté doslova ze všech koutů světa. Byli tu dvě Němky, Bulharka, Mexičan, Angolan a Konžan (píše se to tak??). Povídali nám o svých zemích, o prvních zážitcích z Čech, o rozdílnosti povah a kultur. To vše bylo prokládáno skvělým pěveckým vystoupením obou černochů. Bylo zajímavé vidět vedle sebe opravdu hóódně odlišné kultury, zvlášť vnímání času a dochvilnosti Němek, Mexičana a černochů bylo nepřekonatelné.

Po panelové diskuzi se každý dobrovolník přiřadil ke „svému“ hostu a povídal si o jednotlivých zemích. Mezitím přišel na řadu taktéž MUDr. Cyril Mucha a očkování. Já jsem si povídal s Mexičanem, Michalem Martínek (šéf JABOKu, který navštívil Latinskou Ameriku), Yáyou ……………….. (chtěl bych jim všem tímto poděkovat za trpělivost, kterou se mnou měli). Teprve tam jsem opravdu zjistil, jak jsem na tom se svojí španělštinou. Ještě že existuje angličtina, kterou jsme si vypomáhali. Nakonec jsem přišel na řadu i já, abych dostal svoji včeličku. I přesto, že jsme měli být dalších 48hodin v relativním klidu, ještě ten večer jsme se pořádně prohnali po dvorku JABOKu. Po večerní mši jsme s virem žloutenky v ramenech usnuli spánkem spravedlivých.

V neděli k nám přišel P. Benno Beneš, bývalý provinciál salesiánů v ČR a zakladatel misie v Bulharsku, a povídal nám o počátcích salesiánského díla u nás, krušných dobách za komančů a současném stavu. O vzniku sester salesiánek povídala zase Zdíša. Společný program zakončila originální mše svatá vedená P. Bennem a oběd. Na dalším březnovém víkendu v Lipinách se ponoříme pro změnu do kontemplace. Tak to bude mazecJ.

Ondřej Suchánek

• Tisk clánku
• Poslat odkaz