4. setkání dobrovolníků Cagliero E

V pátek večer přijíždíme jako úplní nováčci do Brněnského salesiánského centra v Líšni. Přicházíme se zpožděním – je přibližně 19.03, když si po chvilce váhání dodáme odvahu a zazvoníme na správný zvonek. Moc dobře se asi neuvedeme, dochvilnost je přece výsadou králů. Za dveřmi nízkého domečku na nás má čekat úplně neznámá skupina lidí. Víme pouze, že s námi mají jedno společné: chtějí dobrovolně pomáhat někde v zahraničí. Netušíme, kdo to je a ani co nás o víkendu čeká.

Sotva se stihneme u dveří představit, a hned dostaneme do ruky papír s cizím textem. Máme chvilinku na to, abychom se naučili druhou půlku modlitby Zdrávas Maria. Ale ve francouzštině. „Sent meri, mér d dié, prié pur nů, póvr pešér,“ snažíme se zapamatovat s ostatními. Naštěstí hned následuje večeře. Ale žádný český chléb se sýrem nebo něco podobného. Tento víkend se odehrává ve stylu afrického Konga – bývalá dobrovolnice Iva tam strávila loňský školní rok. A když víkend ve stylu Konga, tak se vším všudy. „V Kongu jedí bukari ke všemu a několikrát denně,“ popisuje Iva tradiční africký pokrm, zatímco se my ostatní nedůvěřivě díváme na podivné mazlavé kuličky ležící na talíři. Není v tom nic složitého – mouka s vodou, která vytvoří parádně lepivou směs; k tomu ryby, fazole a rýži.

Po večeři nám Iva popisuje, co vše v Kongu po celý rok dělala. Pracovala v salesiánském centru mládeže ve městě Lubumbashi. Centrum se stará o hochy z ulice. Snaží se jim pomoci začít normální život – kluci se učí číst a psát, pracovat a trávit volný čas, aby už neměli chuť se vrátit zpět na ulici. Plní dojmů uléháme k spánku.

Ráno však idylka končí. „Vstávat, okamžitě vstávat! Za osm minut odcházíme!“ vyžene rozespalé dobrovolníky ze spacáků hlas neznámého vojáka. „Není čas na řeči, hrozí nám obrovské nebezpečí!“ Brno a okolí napadly nebezpečné rostliny – trifidi. Musíme utéct do bezpečí; akorát u toho nesmíme ani promluvit. Dostáváme speciální chrániče zraku nápadně připomínající šátky a vyrážíme na cestu. Jeden z nás má jakousi dražší verzi chrániče, přes který dokonce vidí, takže může navigovat ostatní. My ostatní se držíme za ruce, chvíli se plazíme, chvíli kamsi šplháme, studí nás nohy a nic nevidíme. Nakonec vše ale dobře dopadne – zachráníme se a s námi, naštěstí, i celé Brno.

Dopoledne ještě stihneme zhodnotit ranní hru a poslechneme si přednášku o tom, jak by měla taková ideální hra vypadat. Základem všeho je správná motivace, což nám právě ranní výlet krásně ukázal.

Po obědě si vyměňujeme nápady; hrajeme hru Risk, přičemž našimi úkoly je hlavně zkoušet vymyslet program pro děti. Většina úkolů zní podobně: „Máš skupinku pěti desetiletých kluků, vymysli pro ně program na 3 hodiny. Neumíš jejich jazyk.“ Čím více bodů za otázku, tím více je dětí a tím delší program pro ně musíme umět vymyslet. Nejdražší otázka byla „Vymysli pětihodinový program pro 30 znuděných patnáctiletých Němců, aniž bys uměl německy.“ Poradíme si ale i s tímto a získáme takto spoustu nápadů a inspirace od ostatních.

Tento víkend končí první půlka kurzu dobrovolnické přípravy. Sobotní večer proto uzavírá mše svatá. Píšeme při ní dopis některému z dětí, o které se máme starat, a každý symbolicky zapichuje do mapy světa svoji vlaječku do místa, kam se chystá vyrazit pomáhat. Další mše svatá nás čeká v neděli ráno, tentokrát pod basketbalovým košem. Salesiání v brněnské Líšni nemají vlastní kostel, a tak se k bohoslužbám scházejí v tělocvičně. Lidé nazují na boty bačkory, posedají na lavičky, kněz si stoupne k provizornímu oltáři na straně tělocvičny, kde je i horolezecká stěna. V této zajímavé atmosféře jsme my, volontéři–čekatelé představeni místním farníkům.

Program končí poslední přednáškou, tentokrát všeobecně o činnosti salesiánů a salesiánek v České republice. K obědu si dáváme poslední porci mazlavého bukari a rozjíždíme se do domovů. Víkend nám dal spoustu inspirace, důvodů k přemýšlení a nápadů pro práci s dětmi. A holky se kromě toho naučily nový recept. 

                                                                      Kája a Maruška Dvořákovi

• Tisk clánku
• Diskuse k clánku (žádný príspěvek)
• Poslat odkaz