2. setkání dobrovolníků Cagliero E

Měsíc uběhl jako voda a my máme za sebou již druhý přípravný víkend. Cílovou stanicí tentokrát byla Plzeň, Salesiánské středisko mládeže v městské části Lobzy. Až na naši šéfku jsme to měli všichni z ruky, přesto jsme stihli dojet v pátek večer a začít program společně:-))

Sestava byla tentokrát trochu jiná; pár lidí chybělo, ať už kvůli nemoci nebo důvodům definitivním, asi dva členové byli s námi poprvé a přivítat jsme mohli také spoustu exkluzivních hostů. Vyměnil se pan farář, tento víkend s námi trávil sám Jára Vracovský. Jirka Pavelec stále ještě neodjel do Zambie, Johannesovi se pořád líbí Praha a kuchaři se osvědčili, takže jsme počítali i se společností těchto užitečných lidiček:-)

Po večeři jsme se odebrali do naší dívčí „ložnice“, která byla perfektně vybavena vším salesiánským nádobíčkem, knihami, plakáty, fotoalby, DVDčky, tzn. byla víceúčelová a soukromí jsme neměli žádné. Znovu jsme se všichni představili, představili jsme jeden druhého a nechali se představit. Večer se nesl ve znamení Bulharska. Tady se dostávám k již zmíněné vzácné návštěvě, byli to dva šikovní bulharští dobrovolníci (omlouvám se, jeden je jáhen), kteří už zapomněli na to, že jsou Češi, a ohromovali nás bulharskou kulturou, jazykem, vtipem, jídlem… Viděli jsme celou sérii fotek z posledního roku, slyšeli výklad, zazpívali si společně Edna Balgarska Roza. Přenesli na nás bulharské nadšení a my jsme si uvědomili, že jsme vlastně vždycky chtěli jen do Bulharska (= do pozemského ráje), bohužel se někdo bude muset obětovat a jet i někam jinam (to necháme na Marušce, aby si nepřipadala blbě:-)).

Další den ráno jsme slavili mši v kapli. Misiologie, Madeleine Delbrêl, Jan Med, Jan Bosko, Cagliero, Marie Dominika Mazarello, o těchto pojmech a jménech jsme se mohli něco více dovědět dopoledne v odborné přednášce sestry Olgy Landrové, která třeba ještě sama někdy na misie vyjede; zatím má za sebou „pouze“ studium v Itálii. Také jsme se rozdělili na skupinky a diskutovali a přemýšleli o úkolech, které jsme měli z minulého víkendu, a o misiologii jako takové. Jana, Pavel a Zdíša si nás volali jeden po druhém na „pohorory“, které se někdy dobře protáhly a myslím, že byly přínosné.

Po obědě jsme šli hrát fotbal. Na hřišti už byli dva mladí fotbalisté, kteří museli mít s náma hodně velkou trpělivost, protože taková banda nesehraných amatérů se jen tak nevidí:-) První část odpoledne byla čistě akční. Rozdělení do tři skupin jsme dodělali naše transparenty, ujasnili si, na co se budeme ptát a vyrazili do ulic. Opravdu jsme se pustili do tolik neoblíbené anketní činnosti. Zastavovali jsme lidi a ptali se na jejich názory, např. na myšlenku zadarmo jsme dostali, zadarmo dávejme. (Post)komunistická Plzeň nebyla moc vstřícná, přesto jsme vykřesali několik zajímavých informací a hodně se zasmáli, zvláště pak při sdělování zážitků. Utvrdili jsme se v tom, že pro naše mimozemské myšlení tady v ČR není místo.

Pak jsme se trochu zklidnili a několik hodin jsme naslouchali přednášce místního salesiána a psychologa Jana Vyhnálka. Společně s našimi názory a náměty jsme vytvářeli vizi, jak je to vlastně s motivací na dobrovolnou službu, s obavami, které z ní vyplývají a se stresem, kterému bychom se měli vyhýbat a případně taky vědět, jak ho likvidovat. Nakonec jsme se dostali až k problému s nedostatkem času, který se týkal velké většiny nás a který je jedním z hlavních faktorů způsobujících stres. Otázka na přemýšlení: Opravdu musím? / Opravdu nemůžu? (Radši zemřu?) Bezpochyby jeden z nejzajímavějších bodů programu:-) Po večeři jsme viděli krátký dokument Exit 316 na téma víra, následně jsme se opět rozeskupinkovali a přemýšleli nad čistě duchovními otázkami, kým je pro mě Bůh, co pro mě znamená víra,... a tímto způsobem jsme se někteří třeba dostali až k diskuzi o Čisté lásce.

V neděli dopoledne pokračovala Lukášem dobře rozehraná schůzka s knězem, který stíhal zpověď, mše svaté i nás. Poté jsme se zúčastnili ještě mše, obědu a úklidu a rozjeli se zpátky do našich bydlišť. Don Bosko by se divil, jaký moderní několikapatrový dům dokázali salesiáni vybudovat, žili jsme opravdu v luxusu, i když bez postelí. V domě nechybělo ani kalčo, pinpongový stůl a kulečník. Jídla jsme měli dostatek (a velmi dobrého) a ještě ho zbylo. Nálada byla dokonce lepší než minule. Program špičkový (děkujeme!!!:-). Cesta proplacená. Duchovní síly načerpané. Co víc si přát?

Za všechny dobrovolníky doborovolně (tzn. bez velkého přemlouvání) sepsala Jana Luzarová

Doporucit clánek emailemx