Návštěva budoucího salesiánského dobrovolníka v Bulharsku

Jak to vše bylo: My tři – já (Fanda Jeleček), P. Jára Vracovský a Ondřej Triebenekl jsme se vydali 12. června na nebezpečnou cestu do Bulharska. Cílem cesty bylo podepsání mé dobrovolnické smlouvy a poznání místa, o kterém jsme zatím pouze slyšeli.

Vyrazili jsme tedy 12.6. ve 3 hodiny ráno ze zastávky Student Agency v Brně směrem do Vídně na letiště. V pět hodin ráno mi slečna v autobuse donesla kávu a tím si získala mé sympatie.

Na letiště jsme dorazili kolem 6. hodiny a vydali jsme se  hledat místo pro odbavení a odlet. Při kontrole příručních zavazadel nám a hlavně mně sebrali vodu s odůvodněním, že to tak chce Evropská Unie a tak jsem měl žízeň. Na palubě letadla to bylo velice zajímavé – letěli jsme s Ondrou poprvé. Za dvě hodinky jsme doletěli do Sofie, hlavního města Bulharska. Posunuli jsme si hodinky o jednu hodinu dopředu a přivítali jsme se se Salesiány, kteří tu na nás už čekali, nevím jak je to možné, že jsem přišel o celou hodinu když jsem ani na minutku neusnul. Po svačině v parku v Sofii jsem šel s Járou podepsat dobrovolnickou smlouvu na místní charitě a pak jsme si prohlíželi krásy Sofie. Prohlédli jsme si sídlo pana prezidenta a chrám Alexander Nevski.

Pak už jsme pokračovali směrem do Kazanlaku k Salesiánům. Po večeři jsme šli spát, protože nás první den docela zmohl.

Ráno jsme vstávali na sedmou hodinu a poprvé jsme zažili východní liturgii na živo. Je to úplně jiné, než u nás. Pak následovala prohlídka Kazanlaku spojená s prohlídkou Trákijské hrobky a místního tržiště, kde se dalo koupit vše od zeleniny až po elektroniku. Celou dobu nás provázel Pavel Osoha, dobrovolník u Salesiánů v Bulharsku. Odpoledne si nás vzal na starost salesián P. Petr Cvrkal a s ním jsme absolvovali prohlídku okolních památek a kostelů a hlavně velikého komunistického památníku ve tvaru ufo - viz foto.

Další den jsme se rozhodli podívat se na slavný památník Šipka, kde se Bulhaři ubránili mnohonásobné přesile Turků. Šipka je památník ve výšce asi 1300 m nad mořem, naštěstí se dalo dojet autem skoro až nahoru a  tak jsme zbývajících 100 metrů s vypětím všech sil vylezli.

V pátek se jel dělat program do romské čtvrti k příležitosti zakončení školního roku. Nikdo nevěděl, jak to dopadne, protože to byla první akce tohoto typu. Hned po našem příjezdu se začala sbíhat děcka z celé čtvrti a rozjel se připravený program. V různých disciplínách se daly vyhrát bonbony, sešity, barevné křídy nebo nafukovací balónky… Líbil se mi veliký zájem o tyto ceny u dětí, protože u nás jsou věci jako sešity do školy samozřejmostí. Zde jsem se naučil prvních pár Bulharských slovíček – hlavně počítání skóre u kalča.

Odpoledne jsme se mohli zúčastnit oratoře, která vypadá úplně stejně jako u nás: kalča, pingpong, floorball, kulečník, fotbal… A večer jsme ještě navštívili klub, který je pro starší mládež a programově je podobný klubům u nás.

V sobotu ráno přijela návštěva, spolupracovníci z Čech Novotní a s nimi Maruška Jakubcová, která pro mě byla obrovským překvapením, vůbec jsem nečekal, že bych mohl potkat někoho známého. Po snídani nás čekala brigáda nebo spíš takové šolichání, a tak jsme vybetonovali základy pro nové parkoviště.

V neděli jsme měli mši svatou, jak jinak než v bulharštině (tak že jsem rozuměl leda prdlajs). Potom znenadání o den dřív přijel kamion z České republiky s novou kuchyní, a tak jsme ho museli složit. Odpoledne nás čekal výlet na místní přehradu a koupání, které jsme si po složení 49 balíků s nábytkem zasloužili.

V pondělí jsme se sbalili a vyrazili jsme do města zvaného Burgas, kde jsme bydleli na faře u polských kněží z řádu Vaskresenců. V úterý ráno jsme měli mši svatou v češtině a vyjeli jsme se před odletem domů vykoupat do moře. Bylo krásné počasí a koupání bylo krásnou tečkou za celým pobytem v Bulharsku.

Pak už následoval pouze odlet do Bratislavy a odsud cesta Student Agency do Prahy. Do slečny v autobuse jsem se asi zamiloval, protože to byl první člověk v mém životě, co mi donesl kávu v 11 hodin v noci.

Doufám, že můžu napsat za všechny, že v Bulharsku to bylo opravdu skvělé. A já osobně se tam už moc těším.  

P.S.: Tu hodinu, co mi ukradli mi po příletu do Bratislavy, zase vrátili.

                                                                                                       Fanda Jeleček

• Tisk clánku
• Poslat odkaz