- Hlavní stránka
- Nabídky pro mladé
- Cagliero-salesiánský volontariát
- Dopisy od dobrovolníků
- Cagliero - dopisy
BULHARSKO - Tidit Lukáš Petrucha - 2. díl - listopad 2009
Další díl Lukášova deníku je zde!!!... mnoho dalšího najdete na Lukášovo webu: http://www.tidit.wz.cz/bibi/
1. listopad 2009
Dnes jsem v Gabrovu s otcem Jaromírem a po mši svaté se jedeme podívat na Uzanu. Zde je jedno lyžařské středisko, kde nejspíš bude setkání mládeže před Silvestrem. Jaromír velmi dobře udělal to, že vyměnil letní pneumatiky za zimní, protože jinak bychom se tam vůbec nedostali. Je zde spousta sněhu, a tak si jej docela užíváme. Objíždíme různé hotely a ubytovny a sháníme nějaké rozumné ubytování pro mládežníky.
2. listopad 2009
Přes noc jsme i s otcem Jaromírem přespali v Gabrovu a ráno se po mši svaté vydáváme směr Veliko Tarnovo. Zde máme v plánu se podívat, jak to vypadá s tvorbou nového ikonostázu do naší kaple. Po cestě se zastavujeme v Dryanovském monastýru. To je jeden nádherný klášter umístěný mezi skalami. Zde nám však volá jedna paní, která u nás pracuje, že zahlédla spoustu policajtů, jak se dobývají do našeho střediska. To už přestává být sranda a tak jedeme rychle zpět do Kazanlaku. Postupně zjišťujeme, co se vlastně stalo. Nějaký zloděj se k nám vloupal a již jednu noc přespal vedle mého domečku v kůlně. Využil situace, a když jsme všichni odjeli, tak se vloupal do domu a udělal nám tu škodu. Bylo velké štěstí, že si toho všimnula naše sousedka, která ihned volala policii. Hlavní policejní stanici máme asi 100 m, takže tu byli prý opravdu v „cuku letu“.
Celá tahle scéna však začala něčím mnohem horším a můžeme děkovat Bohu, že se to nestalo. Tento zloděj totiž našel kanistry s naftou a polil jeden z dřevěných sloupů kostela a snažil se jej zapálit. Jediné štěstí bylo, že nafta velmi špatně hoří, a tak se mu tento pokus nezdařil. Kostel je téměř celý ze dřeva a je tu nově opraven. Jsme velmi rádi, že to dopadlo pouze, tak jak to dopadlo.
4. listopad 2009
Již před pár dny vypukla v celém Bulharsku epidemie chřipky. Jelikož zavřely všechny školy v celém státě, tak jsme se rozhodli podstoupit totéž. Proto dnešním dnem, až do odvolání zavíráme oratoř. Mezi první nemocné patří otec Petr starší.
7. listopad 2009
Odpoledne přišlo 14 dětí a opět, jako každou sobotu, měly dostatek energie a rády by dováděly až do skonání svých sil. Proto jsme pro ně měli opět připravenou zajímavou hru i s otce Georgym (Jiřím).
K večeru mne otec Jiří zavezl autem do Kazanlaku, ale po cestě jsme se stavili v jedné vesničce (Yagoda), kde bylo na kulturním domě vystoupení. V tu chvíli jsem si připadal stejně, jak u nás někdy před dvaceti lety. Stejně tak jako u nás zde probíhal program s různými zpěvy, tanci, scénkami… Po vystoupení jsme jeli navštívit jednu rodinu a tak jsem opět viděl klasický bulharský domek. Malá kuchyňka spojená s obývacím pokojem a uprostřed kamna, v kterých se topí, aby bylo v celém domečku teplo.
12. listopad 2009
Včera byl svátek svatého Martina, a jelikož máme mezi sebou jednoho kněze téhož jména, tak jsme museli tuto velkou událost řádně oslavit. Samozřejmě jak jinak, než sklenkou dobrého vína, rakijí a výborného jídla, které nám připravil sám oslavenec.
14. listopad 2009
Dnes je setkání v Plovdivu. Poprvé odhaluji krásy tohoto města. Dost se tu vzpomíná na Jana Pavla II., který tu byl v roce 2002. Ovšem my jsme zde z jiného důvodu. Je zde sestaven program, který je zaměřen na 3 bulharské mučedníky. Obcházíme místa, kde mají památníky a dozvídáme se zajímavosti z jejich života. Jsou zde i lidé z Francie, takže je to vyprávěno vždy v bulharštině a následně ve francouzštině. Už pochytávám hodně věcí, ale po 10 minutách napnutého poslouchání to beznadějně vzdávám, jelikož sestavovat věty, z kterých víte něco málo přes polovinu je velmi složité. Seznamuji se zde s jednou sestřičkou, která působí zde v Plovdivu a velmi mne překvapuje její původ. Pochází z Konga a zná i některé lidi, o kterých nám vyprávěli dobrovolníci, kteří v této zemi pomáhali. Jak je ten svět maličký .
15. listopad 2009
Dnes je v Gabrovu pouť. Na mši svatou dokonce přijíždí i pan biskup z Ruse. Je zde rekordní počet lidí – i s kněžími a biskupem je nás 24. Po mši svaté je posezení a chutnání spousty dobrůtek .
16. listopad 2009
Je domluveno, že jednou za dva měsíce uspořádáme komunitní výlet. Protentokráte je zvoleno místo zvané Troyanovský manastýr. Je to třetí největší klášter v Bulharsku. Nejprve zastavujeme v Gabrovu, kde kněží odsloužili mši a vyrážíme po severní straně Staré planiny k určenému cíli. Po cestě se ještě zastavujeme na jednom místě, kde před několika lety měl otec Martin duchovní cvičení. Je to na jednom venkově, kde je nově opraven kostelík, ale podle mého názoru moc lidí v okolí nebydlí. Odsud je nádherný výhled na severní stranu Staré planiny a je krásně vidět spousta vysokých vrcholků hor. Na většině z nich je sníh, i když tady pár kilometrů od nich je stále ještě teplo.
18. listopad 2009
Po ukončení chřipkové epidemie znovu otevíráme oratoř. U nás napadla chřipka zatím otce Petra staršího, dále Jiřího, Toníka a Jaromíra.
27. – 29. listopad 2009 – Animátoři A 5
Po delší době zde máme zase animátory z prvního běhu. Je to již jejich páté setkání. Druhé v tomto roce a bude je čekat ještě jedno. Tento animátorský kurz se zabývá výukou mladých lidí, kteří nechtějí pouze sedět doma a houpat nohama. Máme pro ně připravený nadupaný program, který je pomocí přednášek a her učí správnému přístupu a vedení táborových programů.
Ihned po příjezdu se zde objevují dva starci, kteří před sebou neustále valí těžkou kládu. Oba jdou o berlích a jeden na druhého pokřikuje něco o tom, jak byli mladí a co tehdy dělali. Většina z nás moc nechápe toho jednoho, protože mluví jakousi svahilštinou. Po chvilce chápeme, že je to nějaký tidit, který v roce 1949 vyhrál se svým kolegou Jardou tehdy světoznámou a velmi uznávanou olympijskou disciplínu, válení klády na čas.
Po tom nás rozdělili do skupinek a svázali nám nohy jeden k druhému. V naší skupince nás bylo šest a já jsem byl uprostřed, takže jsem levou nohu měl svázanou s Peťou a pravou nohu s Andrem – no hrůza (bulharsky úžas). Když jeden jde trochu rychlei, tak absolutně nestíhám. Potom dostáváme pěkně těžký kus dřeva a máme ho posunovat pomocí svázaných nohou po šílené trase – vůbec nechápu, kdo toto může vymyslet. Lezem nahoru dolů po celém hřišti, přelézáme zídku a vyrážáme do města. Někteří lidé na nás hledí jak na blázny. Představte si, že jedete autem, a najednou proti vám banda mládeže se zavázanýma nohama a před sebou kopou kus dřeva. Tož to néni snáď ani možné. To byl pěkný začátek víkendu – jsem zvědavý, co nás ještě čeká.
Druhý den odchází všichni na přednášku a když se z ní vrátí, tak nemohou věřit svým očím. V pokoji je nádherně čisto a uklizeno. V normálním případě by to bylo všecko v naprostém pořádku. V tomto případě však chybí všechny věci. Nemáme tu ani telefon, ani boty, prostě nic, jenom krásně ustlané postele. Po nekolika hodinách úmorného hledání to vzdáváme a jdem na další přednášku. Na té si prohlížíme fotky ze setkání a na jedné z nich je vyfocen pootevřený bidon (bečka) a v ní jdou vidět naše věci. Ihned víme, kde bečka je. Celou dobu byla postavená hned vedle našich vstupních dveří.
V sobotu hrajem neuvěřitelnou hru. Naším úkolem je postavit město. To se lehce řekne, ale hůř dělá. Radši ani nebudu popisovat, jak jsme získali všechny suroviny a jak jsme se u toho naběhali. Důležité je, že naše skupinka měla nejhezčí a největší město – myslím, že už můžu být stavitel měst.
29. listopad 2009 – Sokolský monastýr
Udělali jsme si výlet do okolí Gabrova a poznal jsem něco málo z gabrovské historie.
