Středisko Don Bosco Suprabha v Indii

Toto salesiánské středisko bylo založeno před více než deseti lety a je určeno hlavně pro holky. Hlavním smyslem střediska je pomáhat těm nejchudším dětem, které rodiče nutí do práce a neposílají je do škol. Některé děti ani rodiče nemají. Žily na ulici a živily se různým způsobem.

Davangare, stát Karnataka, Indie

Sociální pracovníci navštěvují po okolí nejchudší rodiny nebo přímo samotné děti na ulici a nabízejí dětem možnost ročního pobytu v našem středisku, kde se zdarma děti připravují na to, aby se mohly vrátit do školy.

Ve středisku je pro děti zřízena přípravná škola. Podle úrovně vzdělání jsou děti zařazeni do jednotlivých ročníků. Během měsíce se je učitelé snaží v rychlosti naučit látku jednoho ročníku. Na konci měsíce děti píší test, po kterém mohou případně podle úspěšnosti postoupit do vyššího ročníku. Během roku tak i např. třináctileté holky mohou rychle postupovat do vyšších ročníků. Po roce stráveném zde pak mohou nastoupit do odpovídajícího ročníku státní školy a ne např. do druhé třídy, kde by byly středem posměchu. V Indii začíná školní rok v červnu, takže do té doby se učitelé snaží děti naučit co nejvíce. Pak od srpna přicházejí nové děti, které nenastoupily do normálních škol.

Oficiálně je od vlády povoleno, aby přípravnou školu navštěvovalo jen 50 dětí. To se snaží otcové dodržovat. Ale přespává jich tu mnohem víc.Většinou jde o holky, co už místní roční přípravkou prošly a navštěvují normální školu, ale nemají kde bydlet. Buď nemají rodiče nebo jejich rodiče jsou tak chudí, že svým dětem vzdělávání neumožňovali. A nebo tu zůstávají kluci, kterým se tady líbí a nechtějí být nikde jinde a utíkají z domu nebo z 15 kilometrů vzdáleného chlapeckého střediska pořád sem. Kluků tu přespává kolem deseti. Dohromady tu přespává okolo 90 dětí.

Většina dětí jsou hinduisti, pár je jich muslimů a asi jen 8 křesťanů. Stejně tak i personál je promíchaný. Náboženství ani kasty se tu neřeší. Ke každému je stejný přístup. Děti se modlí vždy univerzální modlitby k Bohu – např. mírotvůrci. Žádné nařknutí z “přetahování“ od příslušníků jiných náboženství tak není problémem.

Je tu zaveden určitý řád, který děti musí akceptovat a který jim pomáhá se navrátit do normálního dětského života.

Salesiánská komunita střediska:

Otec Kuriakos – hlavní ředitel střediska a takový hodný tatínek všech dětí

Otec Joy – technicky a manažersky schopný, v květnu ho tu ale vystřídá nový kněz

Bratr Steven – pomáhá otcům vychovávat děti po duchovní stránce, vede večerní slůvka atd.

Bratr Roobin – stará se o druhé chlapecké středisko, vidíváme se pouze v neděli

Týden ve středisku Don Bosco Suprabha

Denní program dětí Po - Pá (v závorce uveden náš):

6:30 Budíček (my ale ještě spíme:-)

6:30 – 7:00 Ranní hygiena

7:00 – 8:30 Ranní samostudium (My vstáváme cca v 7h a každý den začneme buď v 7:30 nebo v 8:00 komorní mší svatou v naší malé kapličce)

8:30 - 9:00 Ranní úklid střediska a tříd (v tuto dobu až do naší snídaně jeden z nás většinou vkládá na počítači údaje o dětech do databáze. Druhý píše vám.)

9:00 - 9:30 Modlitba před snídaní a snídaně (v tento čas většinou už trošku hladovíme, ale už jsme si docela zvykli. My totiž snídáme až po dětech a to kolem půl desáté)

9:30 - 10:00 Příprava na vyučování (my konečně společně s otci a bratrem snídáme a čteme denní tisk)

10:00 - 10:10 Zpěv indické hymny, prezence, čtení z novin, rozdělení do tříd

10:10 - 10:45 První hodina (my začínáme učit 4. třídu s Mary. V této hodině většinou kontrolujeme domácí úkoly a kontrolujeme, zda správně opisují z tabule protože ještě někteří neumí pořádně psát)

10:45 – 11:30 Druhá hodina (tentokrát jdeme s Mary do dvoutřídky 5. a 6. ročník – šestý ročník je zatím nejvyšší co tu máme. Ona si vezme jednu třídu, my s Jarkem druhou. Další den většinou naopak. Je tu celkem jen 7 dětí, takže o této hodině se děti nejvíc naučí.)

11:45 – 12:30 Třetí hodina (učíme s Mary 3. třídu, která je dost slabá. Je v ní dost starších holek, které moc nedělají pokroky, ale pomalu je po večerech doučujeme. Tak se to snad lepší.)

12:30 – 13:00 Odpočinkové kulturní aktivity – děti se seřadí do zástupů a hromadně se učí většinou nějaké indické písně, různé ukazovačky atd. (Někdy si bereme tuto část na starost my a učíme je naše české ukazovací písničky, ale přeložené do angličtiny.)

13:00 – 14:00 Oběd a odpočinkové aktivity – děti většinou po obědě vyběhnou na hřiště si na chvíli zaházet s balónem. (My s kněžími obědváme většinou až v půl druhé, takže po jídle jdeme hned učit.)

14:00 – 14:45 Čtvrtá hodina (Učíme 2. ročník, takže dokola počítáme do deseti a učíme se abecedu. Abychom nerušili ostatní, výuka probíhá venku pod stromem.)

15:00 – 15:30 Pátá hodina (prvňáčci nakonec – pro ně je potřeba největší trpělivosti. Naučit jedno písmenko stojí jistou dávku dramatické tvorby. Někdy je naše “divadélkování“ pro ně tak působivé, že holky už písmenku S neřeknou es, ale spontánně vyhrknou kobra.)

15:30 – 16:00 Šestá hodina (střídavě bereme jednotlivé třídy na počítače, máme je učit pracovat v “Malování“ a psát v “Notepadu“. Je sranda, jak hledají ty písmenka, co se učí v angličtině. Je to pro ně holt těší, ale pomalu a jistě se zlepšují.)

16:00 – 16:15 Čaj (Tento čas se tu opravdu dodržuje a je pro nás příjemnou siestou)

16:15 – 17:30 Hry (Většinou s dětmi hrajeme jejich hodně zjednodušenou vybíjenou nebo házenou. Jarek se někdy snaží naučit kluky fotbal. Většinou kluci hrávají jen cricket. Při hrách teskníme po přesnějších pravidlech a více hraní místo hádání se.)

17:30 – 18:30 Večerní hygiena a úklid střediska (Děti jsou zaměstnané, tak vždy jeden vyplňuje formuláře na počítači a druhý chystá nějaké aktivity nebo učení pro děti. )

18:30 - 20:00 Večerní samostudium - je asi pro většinu dětí problém, protože se samy učit neumí (Většinou od šesti už doučujeme nejslabší děti. Nevěřili byste jaký je o něj zájem. Vyloženě se hádají, kdo dnes bude doučován. Potřebovaly by jej všichni. Zvládáme každý za večer jen 8. Dělá nám strašnou radost, když vidíme malé pokroky a hlavně jejich vděčnost a zájem.)

20:00 – 20:30 Večeře (my na ni teprve čekáme, tak se modlíme breviář a vzpomínáme na vás všechny)

20:30 – 21:00 volno – čas největší divočiny. Děti se tahají po místnosti za různé končetiny, skáčou, točí se, křičí. Ty starší většinou tento čas protancují u “kazeťáku“ na jejich sladké bollywoodské hitovky. (Jdeme za dětmi. Většinou na každého z nás skočí přinejmenším dvě, tak s nimi děláme blbosti - stačí jim málo ke štěstí. Pak se snažíme vyprostit a jít si se staršími zatančit. Jarkovi se smějí, protože to jsou prý holčičí tance.)

21:00 – 21:30 Společná modlitba a Bratrovo večerní slůvko před spaním - to se náhle ti divoši změní jakoby v anděly. (Pokud není zrovna večeře, snažíme se být s dětmi při modlitbě)

21:30 – 22:00 Příprava na spaní - některé děti už spí, některé se dívají na televizi a pár malých křesťánků (nás obden vytahuje na modlení růžence, což je pro nás vždy silný zážitek: Sledovat malou Sahaju Mary – v překladu tzn. Marie pomocnice, nás oba zatím nepřestalo bavit. Je to boží dítě, která svýma očima hladí na duši.) Výjimečně se tento čas věnuje soutěžím, což nám je dětí tak pozdě večer líto.

22:00 – 23:30 Doháníme co jsme nestihli přes den - vyplňování formulářů, psaní deníku, učení se angličtiny a kannady, čtení průvodce a pak konečně hurá do hajan:-)

Takto to tu běží každý den od pondělí do soboty, s tím rozdílem, že sobota je trochu volnější.

Sobota

Vyučování začíná pro nás vtipnou rozcvičkou. Učitelka píská na píšťalku a na její písknutí musí všichni buď upažit, vzpažit, předklonit se atd. Nejhorší je, když se zakecá a musíme vydržet v dané poloze než pískne.

Děti, které chodí do státních škol, nosí v sobotu bílé uniformy a mají jen dopolední vyučování. U nás učíme i odpoledne a děti bereme na počítače,na kterých cvičně přepisují anglické texty.

Pak v sobotu odpadá večerní samostudium a místo něho vedeme kroužky (Jarek učí hru na kytaru a já mám tvořící kroužek. Většinou vyrábíme něco z papíru, modelujeme, či jen kreslíme...)

Neděle

Děti mají volno. Většinou chtějí jet domů, ale samotné nemůžou a pokud si pro ně rodiče nepřijedou, tak jsou posmutnělé, takže se jim snažíme tento volný den zpestřit.

Dopoledne si děti musí prát své oblečení a uniformy, takže my máme docela dopoledne od dětí volno.

V 9:30 se jedna třída promění v kostel a slavíme společně s místními farníky mši svatou, bohužel vše je v kanadě(místní jazyk). Mše se účastní většinou ženy.

Po mši opět vyplňujeme formuláře a děláme naše webové stránky.

Po obědě trávíme čas s dětmi, spontánně hrajeme různé hry - ještěže existuje mimika, pantomima a pár mezinárodních slov, díky kterým nakonec pochopí pravidla dané hry.

Večer opět neprobíhá samostudium, takže pokračujeme v rozdělané práci ze sobotních kroužků nebo jen tančíme a povídáme (zní to asi vtipně, když víte, že si nerozumíme, ale Pán Bůh je mocný a jde to:).

Každou středu máme volnou. Zatím jsme volné dny pronakupovali, prouklízeli a propsali, do budoucna je snad i provýletíme.

A tak to tu běží pořád dokola a přesto, že nás tento denní řád baví, občas si ho v budoucnu zpestříme delším cestováním. Máme nárok na několik týdnů dovolené. Vízum nám propadne 25. dubna, takže musíme v tu dobu opustit Indii a požádat o další půlroční vízum.

Dá-li Pán Bůh, poletíme na konci dubna do Nepálu a v Himalájích bychom rádi strávili pár týdnů dovolené.

To jen tak, abyste věděli, kdy se k nám přidat na cestování, popř. kdy nás nezastihnete v Davangere :-)

Všem vám děkujeme za podporu jak finanční, tak duchovní - za vaše modlitby a za vaše zprávy. Je nám tu dobře:-).

Naše role se přirozeně rozdělily. Jarek je ten, co děti neustále rozzařuje kdejakým vtípkem či divadélkem a dokáže je krásně rozesmát nějakou jeho šaškárnou. A za mnou se spíš chodí obejmout, postěžovat a někdy bohužel i poplakat. Některé holky mi ze srandy říkají mami.

Tak se opatrujte, myslíme na vás a ahoooooj v listopadu 2008.

Marie a Jaroslav Chrástečtí, dobrovolníci v Don Bosco Suprabha

Na další fotografie od Marušky a Jarka se podívejte ve fotogalerii tady.

Doporucit clánek emailemx