BULHARSKO - Tidit Lukáš Petrucha - 5. díl - únor 2010

... mnoho dalšího najdete na Lukášovo webu: http://www.tidit.vfmladez.cz/

1. únor 2010 – Komunitní den

Ihned na počátku mé dobrovolné služby se domluvilo, že pravidelně jednou za dva měsíce vyrazíme všichni na společný výlet. Tentokrát, po několikerém odložení, jsme se rozhodli, že navštívíme některé okolní pravoslavné kostely a zajedeme se podívat na jednu z Trakijských hrobek, kterých je zde po okolí několik stovek. Se spoustou sněhu jsme si užili zimní radovánky. K mému zklamání jsme se do žádné hrobky nedostali, protože přes zimu není žádná otevřená. To nám ale vůbec nevadilo, protože hlavní bylo, že jsme si krásně odpočinuli a při večerní filmové komedii jsme krásně završili společný komunitní den.

fotky zde

5. – 7. únor 2010 – Animátoři B 0

Již několikrát jsme psal o animátorech, ale možná někteří vůbec netuší, co a kdo a proč to je. Salesiánští animátoři zde v Bulharsku jsou mladí lidé, kteří procházejí tříletým kurzem. Každý rok jsou tři víkendy, které obsahují různé přednášky, hry, cvičení, …, které se zaměřují na práci s dětmi. Tato práce s dětmi se týká především letních táborů, ale také pravidelného setkávání s dětmi v různých farnostech.

Pokud mám v nadpise napsané „Animátoři B 0“, tak to znamená, že je to druhý ročník animátorů a jejich naprosto první kurz. Možná by se mohlo spíše říct jejich poznávací a rozhodovací kurz. Na základě tohoto víkendu se mládežníci, kteří přijeli zjistit, o co se vlastně jedná, rozhodli, zda budou, či nebudou pokračovat v „Animátorství“.

Jak to tak bývá, tak první je samozřejmě nejtěžší a nejzajímavější. Přijelo něco málo přes deset účastníků z celého Bulharska a měli jsme pro ně nadupaný víkend, který měl odhalit, kdo na to má a kdo ne. Ihned při páteční hře zjistili, že ne každá hra pro ně může skončit dobře. Tato hra byla nastavena tak, že i při naprostém vypětí sil (někteří z nich to neustáli a večeře, kterou měli, putovala k nejbližšímu keři jinou cestou než by měla) nemohla být splněna. Po této hře krátká modlitba a se sklíčenou tváří, že nezvládli jejich první „Animátorský“ úkol, šli spát. Poslední informace před ulehnutím do peřin je, že posunujeme budíček až na osmou hodinu. „Paráda, tak alespoň nějaká úleva“.

Jo, jo, tak to si možná říkali všichni nováčci. Avšak při ranním poplachu ve 4:30 bylo všechno jinak. Najednou z přímého zpravodajství v rádiu zjistili, že na naší planetě přistáli mimozemšťané a že většina lidí na planetě oslepla. Proto se zavázanýma očima byli všichni převezeni pomocí vojenských aut na vzdálené shromaždiště. Od tohoto shromaždiště se však dále nedalo jet autem a tak museli jít se zavázanýma očima přes sníh, bláto, vodu, kamení, keře a jiné záludnosti do hlavního střediska poslepu. Po cestě plnili různé úkoly a na konci je čekala jedna z velmi těžkých zkoušek psychické zdatnosti. Poslepu se museli pomocí lana přehoupnout přes řeku na druhý břeh, kde je čekal teplý čaj. Když tohle všechno děláte 3 hodiny v -5°C, tak se ukáže, kdo jaký je, protože v jednom okamžiku přestáváte vnímat okolí, ale zato poznáváte sami sebe.

Tak ve stručnosti jsem se snažil zachytit to, co „Salesiánští animátoři“ v Bulharsku prožívají na některých víkendech.

fotky zde

• Tisk clánku
• Poslat odkaz